Předpokládám, že kdybych chodila do práce a netrávila svůj "jiný stav" převážně v teplákách u stolu nad státnicovými otázkami, tak bych v tomto období nejspíš ujížděla na těhotenském oblečení. Takhle to ale vyřešila mikina a gatě do gumy a já se tak s nákupy posunula o pár čísel dolů a začala objevovat svět dupaček a overálků.
Tehdy už jsem totiž věděla, že čekáme malou slečnu, takže jsem v několika euforiích, které většinou následovaly po ultrazvuku u doktorky, nakoupila růžové roztomilosti, které jsem vybírala samozřejmě jen podle vzhledu a nějakou praktičnost vůbec neřešila. Že novorozeně a ani matka neocení nic, co se rve horko těžko přes hlavu, džínový overal ani malé sladké adidasky, vím až dnes. Můj úplně první nákup hadříků pro mimino probíhal tehdy ještě v opravdu velké nevědomosti a já domů dotáhla tašku pečlivě vybraných a vyladěných kalhot a bodíček ve velikostech 98, 102 a výš, protože ty mi přišly na novorozeně adekvátní :). Dopadlo to tak, že jsem šla komplet celou tašku další den vyměnit, nabrala pidi velikosti, o kterých jsem nevěřila, že je může nějaký novorozenec obléct (to dítě přece nemůže být tak malé!), neřešila vzory, barvy, obrázky a doma to všechno narvala do skříně s tím, že se na to můžu vykašlat.
V této době jsem si také do mobilu stáhla aplikaci, která mi každý týden říkala, jak je dítě zrovna velké, co dělá, co bych měla já dělat a kolik dní zbývá do velkého finále. Ten odečítač mě děsil nejvíc. Při větě "You have only 150 days to go!" mi každé ráno naskakovala husí kůže. Tahle chytrá aplikace, mi navíc každodenně dodávala cenné rady typu: "dnes si udělej radost a kup si pěknou kojící podprsenku" nebo "natřela sis už dneska bříško?" No, neber to :) Co se týče baby bumpu, tak například v 18 týdnu jsem měla nahoře asi tři kila. Zatímco zahraniční blogerky už většinou na youtube pyšně vyvalovaly pořádná bendža, tak já svoji pneumatiku ještě dokázala celkem obstojně zatáhnout a zakamuflovat (ale zároveň také pěkně vyvalit, tudíž jsem byla v tomto období poměrně variabilní).
Co se týče pohybů, ty přišly někdy v 19 týdnu, ale chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to skutečně ono a ne moje rozdivočelé trávení. Byl to vlastně docela pohodový čas. Státnice ještě nějaký kus přede mnou, baby bump fyzicky nijak neomezující, únava i chutě zase zpátky standardní. V tuhle dobu jsem si asi poprvé začala uvědomovat, že mě opravdu brzy čeká nová role a tak nějak jsem se na ni začala i těšit.
Kolem 24 týdnu už to bylo to pravé těhotenství, které jsem předtím záviděla youtuberkám v pokročilejších stadiích a já si to začala docela dost užívat. Břicho se stalo nepřehlédnutelným i na dálku a přestalo připomínat jen podivnou pneumatiku a znejisťovat lidi v okolí ("tak sakra je nebo není v tom?"). V tuto dobu jsem se sama sobě dokonce narcisticky líbila! Břicho vyvážilo mé nemalé zadní partie a já konečně vypadala symetricky. Vlasy a pleť byly ve stavu jako snad nikdy předtím a kupodivu moje fyzička nijak výrazně dolů nešla (stále jsem si byla čiperně schopná doběhnout do samošky pro nějakou tu prasečinku, nicméně už jsem se naučila docela krotit). Občas jsem se doma proběhla na stepperu, pokračovala v těhu józe a denně drtila státnicové otázky. Užívala jsem si toho, jak jsou na mě všichni hodní a opatrní (i normálně protivná a nemluvná zubařka), nevadilo mi po tisící odpovídat na otázku, jestli je to kluk nebo holka a přišlo mi vtipné, jak se z mého břicha stalo něco veřejného, na co má každý právo si sáhnout (ok, možná na sebe prostě jen ráda nechávám lidi sahat :).
Druhý trimestr s sebou přinesl i další změny a já začínala dokonce pociťovat, že se nějaké ty mateřské instinkty přece jen ven derou. Začala jsem se fakt těšit, až se s malou potkám osobně. Od té doby, co jsem s jistotou cítila, jak se ve mně mele a převaluje, tak se všechno stalo nějak reálnější a já se k ní občas snažila i promluvit. Přiznávám, že jsem vůbec netušila, co jí mám jako říkat (vždyť se ještě ani neznáme!), takže většina věcí, které nakonec poslouchala, byly buď příkazy psům nebo materiály ke státnicím, tudíž bylo jasné, že se ve mně vyvíjela malá intelektuálka a odbornice na anglofonní země anebo krotitelka dravé zvěře.
Žádné komentáře :
Okomentovat