O nás

Matilda a Mikuláš mají mámu. A ta máma jsem já, Lucie. Těší mě! Kromě malé čertice Matildy, lišáka Mikuláše, jednoho úžasného chlapa, dvou psů a jedné kočky, mám teď také tento blog, kde vás srdečně vítám.

Blog je pro mě bublina, do které se můžu schovat, když mám zrovna chvilku času a rozdávat tu svoje moudra. Obvykle do své bubliny nikoho nepouštím (bublina rovná se já, kafe a ticho), ale pokud chcete, můžete sem nakouknout a chvíli tu se mnou pobýt.

Proč mě vlastně napadlo psát blog? Tak především, na češtinu jsem od malička expert, což dokazují moje téměř bezchybné diktáty z dob povinné školní docházky (dobře, jednou jsem v devítce napsala výtr, ale byl to překlep, přísahám a třídní předstírala, že si toho nevšimla - tak takovou jsem měla reputaci!). Už na základní škole jsem psala několikastránkové pohádky, které jsem následně nabízela ke koupi babiččiným sousedkám a loudila tak z nich jejich důchod (nejlevnější byla za dvacku a babičce na činžákových dveřích visel detailní ceník mé tvorby). O pár let později jsem na gymplu vyhrála literární soutěž s povídkou o zvrhlíkovi, který vraždil děti v kůlně (přiznávám, byla zřejmě psána pod vlivem ...). A jelikož jsem se nedávno stala mámou na mateřské (ehm, dovolené?), tak si myslím, že když se to sečte, mám dost solidní základy pro to psát kvalitní blog (nejen) o mateřství! :))

Asi jako každá máma většinu dne trávím tím, že ze sebe dělám šaška a snažím se na těch malých ksichtících vyloudit úsměv. Ono se to možná nezdá jako extra zajímavý námět k psaní, nicméně nenechte se zmást! Když zrovna nešaškuji kolem svých dvou malých krakenidel, tak si taky ráda něco přečtu (ne zprávy), někam zajdu (ne do divadla), dám si velké kafe (s kofeinem!) a něco sladkého a zavřu se do bubliny. No, řekněte sami, koho by o tomhle nebavilo číst!

Tak ať se vám tu líbí! :)