Jak se připravit k porodu - štěstí přeje připraveným...anebo ne?

(jste–li chlap, následující článek doporučuji přeskočit:-)

Než se dostaneme k tomu, jak probíhalo velké finále a jestli to tedy bylo podle mých představ, tak tu pro vás mám pár, (snad) praktických, informací, jak se člověk sám může (ale taky třeba vůbec nemusí) na porod připravit. Mám kamarádky, které z toho, co tu napíšu, nedělaly nic a měly rychlý, bezproblémový porod bez poranění a druhý den měly chuť jít si zaběhat.

Já jsem ale člověk, který když se něco velkého blíží, potřebuje znát všechny dostupné informace a na akci se náležitě připravit. Moje příprava na bezproblémový porod byla tedy poměrně propracovaná. Ve stylu štěstí přeje připraveným, jsem přečetla snad každou babskou radu či techniku k přiblížení se k bezchybně probíhajícímu porodu. Jak jsem rady potom zúročila, to vám povím příště, ale pro ty, kdo se k tomuto velkému činu teprve chystají, jsem dala dohromady pár tipů, které s přípravou na porod souvisí a doufám, že alespoň někomu pomohou. Já jsem netroškařila a vyzkoušela všechno. Věřím, že si z toho něco vyberete a pokud jste jako já a pustíte se rovnou do všeho, tak vám přeji, aby to přineslo kýžený výsledek a vy jste zažily ten vysněný (orgasmický! :-)) porod svého děťátka!

Předporodní kurz, pro někoho zbytečnost a vyhozené prachy. Pro někoho, kdo v životě novorozeně nedržel, nikdy neviděl zblízka plínu a jak je vlastně dlouhé těhotenství, vygooglil, až když zjistil, že je v tom, nutnost! Se skupinkou asi dvanácti dalších holek jsme se jednou týdně po dobu osmi týdnů na necelé tři hodinky setkávaly a nasávaly informace, díky kterým se z nás měly stát vzorné rodičky a pečující matky. Kurz byl volně rozdělený do částí jako těhotenství, příprava k porodu, porod samotný, kojení, péče o novorozence atd. Dvě lekce s námi absolvovali i tátové, to aby si vyzkoušeli, jak na nich budeme v kontrakcích viset a donutilo je to ještě k pár extra návštěvám posilovny. A také, aby věděli jak dítě při koupání neutopit, protože existuje zřejmě pevné nepsané pravidlo, že děti koupou zásadně chlapi (i my dodržujeme :-) Když to fofrem shrnu, tak kurz byl fajn, některé informace si musel člověk trochu přefiltrovat, protože naše lektorka tíhla spíše k té alternativní stránce a já, přestože jsem otevřená téměř všemu, tak na porody doma a pojídání placenty, nejsem asi dostatečně batikovaná. Kurz mě stál necelé tři tisíce (a dvojkou přispěla pojišťovna)

Domluvila jsem si, že u porodu budu mít soukromou porodní asistentku. Není to dula. Dula je člověk, který co se týče lékařských zákroků a vyšetření, nesmí v porodnici na rodičce provádět nic. Je to spíše psychická podpora pro rodičku, která vás doprovází už během těhotenství. Já dulu zvažovala, ale nakonec jsem se rozhodla kontaktovat soukromou PA. Zásadní je domluvit se s PA, která má smlouvu s nemocnicí, kde chcete rodit. Vaše PA potom vede celý porod, dělá veškeré zásahy a výhoda spočívá v tom, že se s ní také, stejně jako s dulou, scházíte už nějakou dobu před porodem, dobře vás tedy pozná a ví, co od porodu čekáte a jaké jsou vaše možnosti a limity. Já jsem třeba svoji PA upozornila, že je docela pravděpodobné, že budu během porodu hodně sprostá (a ano, byla jsem). Pro někoho je soukromá PA zbytečnost, porodnice vám samozřejmě přidělí tu, která tam pracuje a má zrovna službu, ale mně zase o něco větší klid přinesla jistota, že porod povede člověk, kterého znám, který mi sedne a nenarazím na nějakou protivnou bábu, která na mě bude křičet: „No jo paní, porod bolí, co jste si jako myslela!“. Tahle služba, která zahrnuje právě to předporodní setkávání, asistence při porodu a návštěva po porodu, případně pomoc s kojením ,vyjde na nějakých 5-6isíc.

Od 36. týdne jsem do sebe lila proudem čaj z maliníku (těch litrů a litrů, nemůžu ho už ani cítit!). K snídani jsem si vařila drcená lněná semínka (vařením vznikne nechutný sliz, který se dá rozmixovat, třeba s kefírem a ovocem na smoothie, v jiné formě jsem to nedokázala vůbec pozřít). Tyhle babské rady mají pomoci připravit a změkčit dělohu a usnadnit druhou dobu porodní. Určitě nevyvolávají porod, jak jsem se někde dočetla, takže by měly být zcela bezpečné a někdo s tím začíná i mnohem dříve. No a třeba ta lněná semínka, i kdyby nakonec neměla usnadnit porod, tak pomáhají proti zácpě, což v těhotenství není úplně marná věc.

Další osvědčená věc je masáž hráze. Upozorňuji, že se fakt nejedná o sexuální praktiku, a jako milostnou předehru ji určitě nevyužijete, pokud ji děláte poctivě (ehm, respektive chlap dělá poctivě, protože vy si do oněch míst v pokročilém těhotenství těžko dosáhnete tak, aby ta masáž měla pravdu smysl) . Je to příjemné asi jako vrtání zubu. Nicméně by vás to mohlo ušetřit zbytečného nástřihu nebo potrhání. Stejně jako další „zábavná“ aktivita na romantické večery při svíčkách, kterou je je cvičení s balónkem Aniballem (nebo Epi-nem). Masáž i balónek se doporučuje nejdříve od nějakého 37. týdne.

Kromě téhle fyzické dřiny se od 38. týdne doporučují brát homeopatika Arnica Montana 15CH, které také mají připravit porodní cesty a působí preventivně na únavu a pomáhají rychleji hojit případná poranění. Já k tomu všemu ještě brala těhotenské vitamíny Femibion, pila zelený ječmen a zobala řasu chlorellu (s tou ale v těhotenství nezačínejte, já ji brala už dlouho před tím, tak to nevadí). Co se týká nějakých dalších doplňků, tak kolem třicátého týdne mi doktorka napsala Osteogenon, což je kvůli možnému nedostatku vápníku a měl by pomáhat přitom, jak se rozestupují kosti. Poslední týdny jsem měla brát i železo, ale to jsem si dávala spíše nepravidelně (na železo pozor, jde ruku v ruce se zácpou) a radši do sebe hodila o pár chlorell navíc a do ranního smoothie ke lněnému slizu přihodila hrst goji, které železo také obsahují.

K těhotenství patří také různé olejíčky a to nejen k výše zmíněné masáži hráze (na sucho fakt ne!), ale taky k natírání břicha, stehen a horních partií jako prevence proti striím. Já se mazala extra super poctivě baobabovým olejem a stejně mi úplně na konci kůže kolem pupíku trošku popraskala. Co dál můžete dělat (ale na to jsem já teda koule neměla) je otupět bradavky v rámci přípravy na kojení (já tak doufám, že tohle nečte žádný chlap!)a to buď nějakým jemnějším kartáčkem nebo hrubějším ručníkem. Kojení bude trošku šok tak jako tak, ale vzpomeňte si například, jak jste se učily hrát na kytaru a polštářky na prstech si taky zvykly. Ale pozor na přehnanou stimulaci, která může vyvolat kontrakce.

Doufám, že vám budou některé rady k užitku. Víc se můžete dočíst třeba v těchto chytrých knížkách (ano, všechny jsem je měla doma a minimálně je zběžně prošla). Některé jsou fakt dost alternativní, až jsem měla pocit, že čtu nějaké sci-fi. Člověk si z toho množství informací musí prostě dobře vybírat. A co vy, máte nějaké další zaručené tipy?