Nemáme žádné profi fotky, když byla Matilda novorozeně. Chtěla jsem tedy alespoň teď udělat nějaké pěkné rodinné podzimní fotky v přírodě. Ideálně s barevným listím na stromech, skrz které prosvítá sluníčko a obloha je blankytně modrá. Takové ty ateliérové, kde mimina lezou z pirátských truhel nebo jsou převlečená za kominíky, moc nemusím a navíc nevím, který ateliér by byl ochotný risknout návštěvu našich dvou destruktivních čoklin. Bohužel, ten teplý barevný podzim jsme prošvihli díky našemu marodění a mužovým služebkám. Listí mezitím opadalo a pěkně přituhlo. Stejně jsme se ale domluvili s mojí kamarádkou, fotografkou Pavlou, a minulou sobotu vyrazili tu naši smečku zvěčnit. Zdá se vám, že na fotkách vidíte milou, pohodovou rodinku, která si focení užívala? Pojďte si přečíst realitu! :-D
Měla jsem v hlavě dokonale namyšlené kompozice, s sebou spoustu stylových hraček a serepetiček a pro Matildu dva různé outfity. Vytunila jsem v rámci možností sebe i muže (měla jsem na to 20 minut během Tilišákova dopoledního spánku) a vyrazili jsme na naše oblíbené vycházkové místo. Za oknem to vypadalo na skvělé počasí, ale ve skutečnosti byla pěkná kosa a strašně fučelo. Matilda měla na sobě jen svetřík a fest ledové ruce, takže jsem se celou dobu nervovala, že z toho bude zase nemocná. Půjčená čepička jí nonstop padala do očí a chtělo se jí spát, takže byla silně rozmrzelá a neustále na pokraji pláče. Vypuknutí vzteklého řevu jsme zoufale zdržovali neustálým zpíváním znělky z tučňáka Pingu, děláním ksichtů a nemotornými tanečky.
Zatímco já jsem Matildu mezi cvakáním Pavlina foťáku balila hystericky do deky a ječela, že to stačí, že končíme, tak muž jako dvě zbloudilé ovce sháněl naše čokly, kteří samozřejmě využili naší chvilkové nepozornosti a našli si svoji zábavu. Zatímco Molly z lesa táhla vyvrácený, asi dvoumetrový, strom s nadějí, že jí ho bude páneček házet, tak Loty se vydala po stopě nejbližšího koňského hovna, aby se konečně nažrala. Když jsme je nakonec svolali, tak se Molly v nadšení, že jí určitě budeme ten klacíček házet, odmítala toho zabahněného stromu vzdát a zarputile nám ho házela na nohy, čímž nám gatě vylepšila pěknou vrstvou hlíny. Loty se vrátila ze své hostiny a smrděla tak, že jsem chvíli zvažovala, jestli domů nepoběží za autem. Celé té šaškárně, která vlastně netrvala déle než dvacet minut, zaujatě přihlížela skupinka důchodců s nordic hůlkami na vycházce.
Ale myslím, že na to v jakém to bylo fofru a stresu, že jsme nevyužili nic z mnou dotáhnutých rekvizit a Matildu rozhodně během focení nepřevlíkali, to dopadlo dobře. Hlavně díky super práci Pavči, kterou tímto jmenuji naší dvorní fotografkou a těším se, až si tu srandu zopakujeme na jaře. Snad to bude méně chaotické! Pokud byste také plánovali focení, tak mrkněte na Pavliny stránky zde KLIK. Je vtipná, milá, pohotová a poradí si i se čtyřnohými potvůrkami :) Doporučuji!
Dobře to znám! Krásní jste...
OdpovědětVymazat