Co to "bezplenkovka" je, si můžete přečíst třeba tady KLIK.
My se o tuto srandu pokoušíme, tak nějak částečně, už od příchodu z porodnice. Velmi často maminky, které bezplenkují zároveň látkují. Má to svoji logiku – dítě je ve vlhkém, to se mu nelíbí a tudíž se naučí lépe hlásit, že chce na záchod, aby zase nebylo v mokrém. Já jsem ještě v těhotenství po látkovkách pokukovala a plánovala malou začít látkovat někdy později, ale zatím k tomu nedošlo a tuším, že už ani nedojde. Je toho na mě už tak dost a ponořit se do toho množství druhů látkovek na trhu a zkoušet, co nám bude vyhovovat …přiznávám, jsem v tomhle líná máma. Naštěstí Matilda nikdy opruzená nebyla a z hlediska funkčnosti nám pampersky vyhovují (i když mi tedy smrdí chemií, to nepopírám). Na druhou stranu mě dost mrzí ten šílený odpad, co denně produkujeme. Proto se snažíme o možná ne úplně obvyklou kombinaci papírových plen a bezplenkovky. Výsledkem je tedy mimo jiné i mírná úspora plín a tím pádem i méně odpadu. Hlavní motivací pro mě je právě naděje, že se díky tomu Matilda prostě odplenkuje dříve (a tudíž budeme také třeba dříve produkovat méně odpadu).
Když byl Tilišák malý novorozený uzlík, bylo pro mě "kyblíkování", jak tomu říkáme, asi nejtěžší. Na začátku jsem dost bojovala se strachem jak s ní manipulovat, abych jí neublížila a sklubíčovat ji nad kyblíkem mi přišlo neuvěřitelně složité. Mimo to jsem měla docela blbé šestinedělí z hlediska zdravotních komplikací (o tom možná jindy) a měla co dělat sama ze sebou, a proto na začátku Matildu kyblíkoval hlavně táta. A Matilda velmi rychle pochopila, co se po ní chce, takže jsme slavili první úspěchy a plína zůstávala kolikrát půl dne úplně suchá. A navíc jí to krásně ulevilo v době, kdy trpěla na koliky a bolení bříška.
Některá miminka svoji potřebu hlásí a je na mámě, aby tento signál vypozorovala. Začnou třeba máchat rukou, jsou neklidné, vrtí se nebo naopak ustrnou. Já jsem teda signály našeho Tilišáka nikdy nerozlouskla a tudíž jsme se začali "časovat". To znamená dávat ji na kyblík v pravidelných intervalech, například ihned po probuzení. A takhle nějak to děláme doteď. V důslednosti jsme ale dost polevili a vím, že kdybych ji dávala přes den častěji, úspěchů by bylo víc. Důležité je také ujasnit si váš signál, co miminku budete říkat, aby vědělo, co se po něm chce a spojilo si to s tím. My jsme takhle na povel učili čůrat (i kakat :) psy, takže to pro nás bylo celkem přirozené. Nicméně jsme museli vymyslet jiné slovo, aby nám nezačali čokliny učůrávat v obýváku. Abyste tedy měli kompletní info, tak naši psi mají povel "wee wee" a "bobíka", zatímco Máťa má "čururů" a "prdiprd" (to vymyslel muž, na mě se nedívejte!) :)
Štvě mě, že poslední dobou už se mi daří mnohem méně odchytnout čůrání. Matilda totiž přes den spí buď u sebe v postýlce nahoře v patře s chůvičkou anebo na zahradě v kočárku (případně na procházce v nosítku/kočárku, kde bezplenkovku neřeším vůbec). Když se probudí, tak si toho dost často všimnu až po chvíli, když už je nějakou dobu vzhůru (chůvička zachytí až to, když se mi nahoře rozeřve a když spí v kočárku, tak za ní jdu, až když se kočár třese). Takže prošvihnu tu ideální chvilku, kdy bych ji dala na kyblík a mokré dílo už je většinou v plíně. Ale i tak se nám občas zadaří. V čem teď slavíme ale poměrně velkou úspěšnost je dílo "číslo dvě" :). A to je se zavedením příkrmů docela síla! Nějak jsme vypozorovali, že Matilda má tuto potřebu teď asi 2-3x denně a zhruba ve stejnou dobu, takže ji stačí pěkně sklubíčkovat nad kyblíkem a ona to tam s radostí hodí. Zdá se mi, že na to vyloženě čeká, až ji tam dáme, protože je to pro ni mnohem pohodlnější a příjemnější, než to tlačit vleže do plínky nalepené na zadku. A jaká je to pohoda pro nás! Žádný rozmatlaný fujtabl až na zádech a následné boje při přebalování a umývání zadku. Ale zase nebudu úplně machrovat, samozřejmě ne vždy se zadaří a kolikrát si nadávám, když už je to dílo v plíně, že jsem ji na kyblík nedala dřív, protože jsem přece tušila, že už asi bude chtít, ale zrovna jsem snídala, do něčeho se začetla atd. Když jsme mimo domov, tak bezplenkovku neřešíme, což je možná škoda, protože jeden náš "kyblík" je vlastně skladná silikonová tescoma miska, kterou bych klidně mohla nosit sebou, ale na to jsem asi zase moc pohodlná já.
Takže pokud zvažujete bezplenkovku zkusit, jděte do toho! Nejde o nic dogmatického ve smyslu, že když budu dělat bkm, tak musím vždycky, pořád a všude. Člověk si to prostě může přizpůsobit a my máme dny, kdy neodchytneme vůbec nic a na to zase dny, kdy se nám extrémně daří. A Matilda už ví, co se po ní chce, když ji dám na kyblík. Pokud ji tam dám a ona zrovna nemá žádnou potřebu, začne se kroutit, dělat blbiny a já v tu chvíli vím, že nemá smysl čekat. No a taky jsme to s mužem trošku pojali jako takovou hru "kdo odchytne víc" :)
A co vy? Látkujete, pamperskujete, bezplenkujete?
Žádné komentáře :
Okomentovat