Christmas came early...

... vlastně už začátkem listopadu. V té době už totiž můj milý starý spasitel kávovar Guzzanti již delší dobu produkoval spíše hnědou břečku bez chuti místo kafe. A taky při té výrobě vydával zvuky hodně podobné startování letadla, a kolikrát i přes veškerou snahu nevydal ani kapku. To jsem si řekla dost. Zřejmě to muž plánoval jako vánoční dárek, ale být dva měsíce bez kafe?! Nikdy! Navíc, my dva se naštěstí shodneme v tom, že Vánoce jsou pro nás o momentu překvapení a něčem malém milém a ne o velkých drahých věcech, o kterých navíc dopředu víme. Ty se prostě koupí, když je potřeba. A tak se k nám domů nastěhoval tento sexy krasavec. Je prostě nádherný, docela malý, relativně tichý (ve srovnání s tím předchozím boeingem) a kafe teda dělat umí!

Jako já nejsem žádný kávový specialista, abyste si zase nemysleli. Poznám, když je kafe extra hnusné (přepálené jako u Mekáče na Rohlence v Brně nebo fujtajbl jménem Jihlavanka), ale zase nějaké extra luxusní druhy neocením. V bývalé práci jsme měli takový malý "kafe spolek". Kafe se dělalo v aeropresu a kluci nosili různé druhy fakt kvalitní kávy z různých koutů světa. To bylo v době, kdy můj zdravý životní styl byl někde na vrcholu a já vůbec nepila mléko, takže jsem ta různě nakyslá či nahořklá mini kafíčka pila jen tak, případně s kapkou mandlového mléka. Teď už zase jedu na standardních velkých latéčkách a to je to, co mi chutná nejvíc.

Denně dám kávy dvě. Obě jsou s kofeinem, jedno mám k snídani a druhé jako odměnu po obědě. To ranní je nutnost, to poobědní rituál. U toho druhého musí navíc být něco malého sladkého, jinak je to prostě zkažený den. Kafe jsem pila i v těhotenství a omlouvala si to svým extrémně nízkým tlakem. Vynechala jsem ho asi na dva týdny po porodu, než jsem si přečetla, že kofein se do mateřského mléka téměř nedostane a po dvou hodinách od vypití prakticky vůbec. Tak jsem raději nečetla nic jiného a věřím tomu, protože bez kafe já bych tu mateřskou prostě nepřežila!

A co vy a vaše malé každodenní radosti?