Free the Nipples!

Dnes jen takové malé zamyšlení nad dvěma v mateřství velice zásadními věcmi. Jsou to samozřejmě bradavky.

zdroj Pinterest

Ještě stále mě nepřestalo udivovat, jak se s narozením Matildy posunuly hranice mého vyjadřování. Tuším, že než se čertice narodila, tak slovo bradavka určitě nepatřilo do mého každodenního slovníku, a když už bylo vysloveno, minimálně jsem se u toho lehce začervenala. S narozením Tilišáka jsem začala o bradavkách mluvit se stejnou lehkostí jako třeba o nohách či párku. Dá se vlastně říct, že tohle slovo definuje současnou etapu mého života a bradavky jsou v podstatě alfa a omega mé existence. Občas si skoro připadám jako jedna velká chodící bradavka.

Když se mě nedávno můj táta zeptal, jak to jde, tak jsem popravdě odpověděla, že dobrý, jen kdyby mě ty rozžmoulané bradavky tak nebolely, protože co má Máťa zub, z kojení se stal poměrně sadomasochistický zážitek. Soudě podle napůl zmateného a napůl zděšeného výrazu, který se tátovi poté objevil ve tváři, odhaduji, že čekal nějakou standardnější odpověď.

Nedávno mi došlo, že do naší komunikace s mužem se asi vloudily nějaké bariéry nebo co. Minimálně týden jsem mu prakticky denně opakovala, jak mě ty bradavky bolí, od té doby co má Máťa zub a dokonce jsem mu ukázala krvavý šrám, který na mně po posledním kojení zanechala. O čem jiném se máme taky bavit, že. No a včera si muž hrál s Matildou na zemi a ta se mu "nežně" zakousla do prstu. "Teda, ona má ten zub fakt ostrej!", sdělil mi tu dechberoucí novinu, "...a nebolí tě to třeba někdy při kojení, když ho má tak ostrej?"