Tak já nevím. Buď jsem už fakt tak zahořklý cynik, anebo z jiné planety, ale to "kouzlo Vánoc" mě letos zase nějak minulo. Člověk by řekl, že s osmiměsíčním miminkem to přece musí být ty nejkrásnější Vánoce, které si vychutnám do poslední vteřiny, ale asi bych hodně kecala, kdybych tohle tvrdila.
Ještě před Vánocemi jsme stihli onen plánovaný výlet do Olomouce určený k nabuzení vánoční atmosféry. Avšak courání se po trzích na náměstí v deseti nad nulou nemělo ten správný efekt. Byl to jinak ale fajn den, Matilda byla naprosto vzorná a kdyby to nezkazila ta pětikilová pokuta na závěr, byla by to téměř idylka.
Štědrý den, musím konstatovat, byl pro mě den jako každý jiný víkendový. Jen s tím rozdílem, že jsme se trochu více zasnažili co se týče večeře a rozdali si dárky. Jelikož počasí bylo skoro jarní, vyrazili jsme na pohodovou odpolední vycházku Mariánským údolím, abychom čoklinám vykompenzovali fakt, že jsme jim zapomněli koupit dárek. Na večeři jsme si upekli okouna s bramborovu kaší, kterého jsme snědli za poslechu tučňáka Pingu a po jídle naježili Tilišákovi dárky. Nakonec jsem to vzala hodně minimalisticky. Některé věci, co jsem pro ni měla, jsem jí ani pod stromeček nedala a udělala jsem dobře. Dřevěný krokodýl, panáček a hromada papíru naprosto splnili účel. Minimalisticky jsme to pojali i s mužem a dali si jen pár drobnůstek.
Štědrý den ve třech, respektive ve dvou, když šla Matilda spát, pro mě nějak neměl žádnou slavnostní atmosféru. Byla bych raději, kdyby se nás sešla celá rodina, protože večery ve dvou přece jen trávíme téměř každý den. Kytaru sice muž skoro nedal z ruky, ale z toho se pomalu také stává každodenní rutina, jelikož když je krizová šestá večer, tak už pomůže jen brnkání nebo Duck TV.
Další den nás čekaly návštěvy u obou rodičů. U mužových rodičů trávila Vánoce jeho sestra s dětmi, a tak jsme tam proseděli pár hodin naplněných nejen rozdáváním dárků, ale především řevem a rvačkami divé zvěře - synovce a neteřinky. Odjížděli jsme tradičně psychicky vyždímaní, já s přáním do budoucna rodit pouze tiché a vychované holčičky.
Na Štěpána jsme si nacpali pupek kačenou se zelím od mámy a završily tak vánoční přežírání. Vlastně ještě ne. Ještě nás čekají máminy narozeniny a Silvestr. Ten už jde ale nějak mimo mě. Letos se nikam nechystáme a naši psi jsou z petard a střílení totálně připosraní, takže večer budeme trávit na zemi uklidňováním dvou roztřepaných uzlíků. Jak to zvládne Matilda, to vůbec netuším...
Co na letošních vánočních svátcích hodnotím více než pozitivně je to, že Matilda byla úžasná! Pár dní před tím než to vypuklo, se krásně rozpovídala a od té doby nezavře pusu. Už to nejsou jen nesmyslné skřeky a jekot, ale mele si něco, co zní jako "bla bla bla" a je to neuvěřitelně roztomilé. Začíná se i víc hýbat, péruje v kolenech, válí sudy a couvá, takže se zdá, že se pomalu blížíme k pokusům o lezení. Taky ji ty návštěvy, dárky, řev sestřenek a bratránků odrovnaly natolik, že těch pár dní skvěle spala jak přes den, tak v noci. Zvládla vzorně jak výlet do Olomouce, tak návštěvy restaurací a delší cesty v autě. Ač ji tady většinu času prachsprostě pomlouvám, tak o Vánocích to bylo zlatíčko a já jsem si říkala, že jestli to bude takhle pokračovat, tak mě ta mateřská snad začne bavit!
Aby nás ale Máťa nezhýčkala, tak den po Štěpánovi přišel tvrdý pád do reality = zuby. Máťa řve ve dne v noci totálně zoufalým pláčem, ruku až po loket v puse a já se i přes svůj odpor k lékům uchýlila k tomu dát jí Nurofen. V noci jsme s mužem střídavě houpali na balónu do čtyř ráno a moje osoba, především prsa, se opět smrskla na jednostrannou funkci dudlíku, který se nechá celou noc otrocky žmoulat. Je to peklo ty zuby a to jí jich chybí ještě osmnáct...
Kdesi jsem četla, že abychom předešli prázdnotě, která obvykle následuje po skončení Vánoc, tak je fajn si sepsat to, co uděláme příští Vánoce lépe nebo jinak. Tak už teď vím, že bych chtěla příště trávit Štědrý den s více lidmi. Jenže to by znamenalo, hlavně kvůli Matildě a psům, pozvat si rodinu k nám a nevím, jak je tohle realizovatelné. Také bych chtěla zavést tradice, které budeme dodržovat, protože to je podle mě to, co dělá Vánoce Vánocemi a ne kupa dárků pod stromkem. Naše tradice budou určitě štědro-denní výšlap se psy do lesa, možná i lití olova či pouštění lodiček, protože to mě jako dítě u babičky a dědy hrozně bavilo. Zbytek snad ještě domyslím. Uvidíme, co vám tu tedy napíšu napřesrok :)
A jaké byly vaše Vánoce? Dodržujete nějaké rodinné tradice? A užili jste si to naplno?
Žádné komentáře :
Okomentovat