Jak podpořit kojení aneb Naše poslední kojo krize

Jak už jsem několikrát psala, kojení máme doslova vydřené od úplného začátku. Matilda rozhodně nepatří mezi mlíkofily ani prsomily a mám dojem, že už po příchodu z porodnice by upřednostnila raději kus chleba před mým prsem. Kojících krizí a bojkotů už tedy za sebou pár máme a naštěstí to vždycky přežila, ač to kolikrát vypadalo na vyhlášení dlouhodobé hladovky. Zkušené kamarádky mě utěšovaly, že určitě bude mít ráda normální jídlo a přidání příkrmů ze zeleniny a masa u nás půjde hladce. A taky, že ano. Od první lžičky mrkve můžu říct, že Tilišák je žravec, a až na pár výkyvů, spojených s rýmou nebo rostoucími zuby, baští fakt parádně a skoro všechno.

Když tedy před pár dny vyhlásila další kojící stávku, navíc podpořenou mým tělem, které začalo najednou rapidně snižovat produkci mléka, tak jsem se uklidňovala alespoň tím, že teď už fakt hlady neumře. Zároveň mě ale mrzelo, že před mnou těžce vyprodukovaným mateřským mlékem, kterým sama sebe ochuzuji o všechny vitamíny a energii, dá přednost brokolicovo–květákovému blivajzu, co jí v kuchyni spatlám za pět minut.

Vypadalo to, že se mi snad opravdu odstavuje, protože pít z prsa najednou úplně odmítala. Naštěstí jsem hned po porodu z druhé ruky pořídila elektrickou odsavačku, protože to byl za poslední dny nejčastěji využívaný domácí spotřebič. Ne, že by mi prsa hrozila prasknutím, jak přetékaly mlékem, to právě vůbec ne. Vlastně jsem pokaždé odsála s bídou pár kapek, které jsem jí vmíchala do kaše. Šlo mi převážně o to tímto způsobem laktaci za každou cenu udržet.

Bylo mi z toho do pláče. Mléko skoro žádné, Matilda očividně naprosto v pohodě. Já jsem ale věděla, že za žádnou cenu nechci, aby se mi ve svých teprve devíti měsících, uprostřed zimy, kdy je každá kapka mléka plná protilátek a vitaminů cenná, odstavila. Z kojící skupinky na FB, kam si občas chodím pro chytré rady od laktačních poradkyň, jsem samozřejmě věděla, co by mi poradily. Zvláště ty extrémní kojofanatičky, u kterých mám pocit, že považují matku pouze za dojnou krávu, jejíž jediný job je nonstop kojit (všude a pořád) do padnutí, nehledě na jakékoli osobní potřeby.

Co vám tedy při kojící krizi poradí laktační poradkyně?

• Kontakt s miminkem kůže na kůži jak nejčastěji to půjde. Ideálně trávit spolu nahatí celý den v posteli.
  Realita: Je zima a i přes to, že doma máme 22 stupňů, mám na sobě dvě vrstvy oblečení. Válet se většinu dne nahatá s Tilišákem v posteli by nás nebavilo ani jednu a v jejím případě jsem si dokonce jistá, že by jí to kojení zprotivilo na trvalo.
  
• Nabízet prso jak nejčastěji to jde.
  Realita: Matilda se dostala ve fáze, že už při vyhrnování trička se odvracela pryč a být toho schopná, tak vezme nohy na ramena a zdrhá jen prso zahlédne.
  
• Společné spaní v posteli pod jednou peřinou.
  Realita: Nevyspíme se ani jedna, budíme se na navzájem. Já buď mrznu, aby byla Matilda pohodlně přikrytá, v opačném případě ji omylem kolikrát přehodím peřinu přes hlavu, což ji vzbudí a řve. Noci jsou tak za trest.
  
• Nechat dudlat prso, ideálně v noci, kdy se tvoří mléko.
  Realita: Tenhle její zlozvyk jsem zmínila v minulém článku a momentálně se ji to naopak snažíme odnaučit. Řešením nakonec bylo odlifrovat Tilišáka do vlastního pokoje. Kupodivu se noci mírně zlepšily a budí se méně často. Laktační poradkyně by mě nepochválily.
  
• Co nejvíce nosit přes den v šátku.
  Realita: Matilda se už do šátku nechce nechat navázat, takže využíváme pouze manduku a to doslova jen na její odpolední spánek, kdy si pustím film, sednu na balón a hodinku se pohupuji, zatímco ona chrupká. Jinak být v nosítku nechce.
  

Co jsem tedy pro podporu kojení udělala já?

Jak mléko mizelo (opravdu během pár dní) a moje zoufalství se stupňovalo, rozhodla jsem se udělat pořádný kojo-boost a zvýšit tvorbu mléka jak nejvíc to půjde. Matilda je líná sát a čekat, až se mléko spustí (proč by taky čekala, když ví, že za chvíli se jí naservíruje králík se zeleninkou, že). Proto bylo potřeba docílit toho, aby se prsa zase nalévaly a mléko teklo po přisátí téměř samo a nemusela ho ze mě nejdřív několik minut dolovat. Šla jsem do toho smířená s tím, že pokud ani tohle změnu nepřinese, zřejmě jsme dokojily.

• Zvýšila jsem množství tekutin a myslím, že ty tři a půl, možná i čtyři litry denně vypiju. Z toho dobré dva litry dělá kojící čaj. Nejraději mám ten od Apotheke, ale piju je všechny a docela mi chutnají.
• Bylinky benedikt římský a pískavice (neboli řecké seno). To mi poradila kdysi právě jedna LP a dají se koupit ve vybraných lékárnách. Ač je na krabičce, jako na všech potravinových doplňcích, paradoxně napsáno, že se nemají užívat při kojení, tak u těchto je to opak a jsou to právě bylinky na zvýšení laktace. Podle rad LP se berou v obří dávce 3x denně 3 tobolky z každé krabičky, a když laktace najede, může se množství snižovat.
• Homeopatika ricinus communis 5ch. Ty jsem si vygooglila a beru 5 kuliček dvakrát denně před jídlem. Zdá se mi, že opravdu fungují.
• Šťáva z mrkve. I o té jsem četla, že pomáhá při tvorbě mléka, takže odšťavňuji a liju to do sebe se zacpaným nosem, přestože mi to šíleně nechutná.
• Konopné semínko - také by mělo mít pozitivní vliv na laktaci a já si ho sypu do jogurtů nebo třeba polévky :)
• Gravimilk od Sunaru je takový předražený mléčný prášek co koupíte v DMku. Má být také dobrý pro kojící maminky, tudíž jsem si ho na svůj kojo-boost koupila, ale spíše pro to, že mi fakt chutná než, že bych věřila v jeho účinky.
• Moira - masážní olej při kojení. Můžete si s ním prohřát prsa než se pustíte do kojení, případně je ještě nahřát peckovými polštářky.
• Jíst vývary, polévky, prostě co nejvíce tekutá a výživná jídla.

Můžu říct, že po pár dnech tohohle kojo-boostu se laktace opravdu výrazně zlepšila a mléka zase přibylo! A halelujá, i Matilda moji snahu ocenila a už zase pije. Ne, že by tedy křičela nadšením a vrhala se mi do výstřihu, ale dá si říct. Od té doby co je přestěhovaná vedle, tak ji v noci kojím jednou a to opravdu jen nakojím a jakmile cítím, že přechází do "dudlacího režimu", tak ji nemilosrdně odpojuji a uhoupávám ke spánku v náručí.

Doufám, že vydržíme kojit alespoň do jednoho roku. To je můj cíl a cokoli bude přes rok, budu považovat za fajn benefit navíc :)

A co vy, zažily jste bojkot kojení nebo úbytek mléka? Jak jste se s tím popraly?