Máma

Jedné mojí kamarádce dnes zemřela máma. Kamarádce stejně staré jako já, jejíž máma byla mladší než ta moje. Když jsme se viděly naposledy, tak mluvila o tom jaký má s maminkou krásný a důvěrný vztah. My takový s mojí mámou nemáme, i tak je pro mě ale nepředstavitelné, že by tu najednou neměla být. Nutí to člověka zamyslet se nad tím, jaké denně řeší kraviny a co je v životě vlastně důležité.

Moje máma a já - každá jsme úplně jiná, máme jiné hodnoty, jiný názor úplně na všechno, málokdy se v čemkoli shodneme a nejlepší kamarádky asi nebudeme nikdy. Náš vztah je... dá se říct, že dnes už asi korektní. Vyvinul se hodně dlouhou a trnitou cestou hádek, neporozumění, ignorace, marné snahy na tom něco změnit... přes rezignaci, až k vědomí, že je potřeba akceptovat věci tak jak jsou a snažit se z nich těžit to dobré, co přinášejí. Snad kvůli žádnému jinému člověku na světě jsem za těch třicet plus let neprolila tolik slz. Dnes už se snažím slzami šetřit, i když se mi to někdy nepodaří. Moje máma umí být extrémně kritická, přehnaně dramatická a dokáže bodnout člověka v tom nejcitlivějším místě, aniž by si to uvědomila. Na druhou stranu mě neváhá zahrnout materiálními věcmi, drahými dárky, navaří, napeče, nakoupí... Nechápe, že nic z toho není to, po čem toužím. Tilišáka má ale moc ráda. Mám pocit, že role babičky jí jde mnohem lépe než role mámy. Neměla bych si tedy stěžovat. Jsem ráda, že ji máme.

Snad i mně půjde role mámy lépe než role dcery... Vím jistě, že nechci být máma, která svoje dítě nikdy nepochválí a nepohladí. Chci Matildu objímat při každé příležitosti, i když jí bude třicet. Nedopustím, aby jediný fyzický kontakt mezi námi byla jednou za rok pusa na tvář k narozeninám! Když jí něco nepůjde, nebudu ji kritizovat za nedostatky a chyby, ale budu se snažit pomoci je vyřešit. Když jí něco naopak půjde, budu na ni hrdá a budu jí to denně říkat do očí.

Když mi odjede žít do zahraničí, budu za ní létat na návštěvy i přes půl světa. Často! Když ji uvidím ve svatebních šatech, budu brečet dojetím, a i kdyby v nich měla zadek velký jako štýrský valach, nebudu jí to připomínat.

Chci pro ni být prvním člověkem, kterému zavolá, když se jí něco podaří nebo bude smutná. Chci být mámou, která bude zároveň parťákem a nejlepší kamarádkou.

Lásku a důvěru ve vztahu máma-dcera, které tak šíleně chybí celý život mně, to je to, co si spolu vynahradíme.

I když jsi teď takové malé, komplikované a věčně umrčené miminko, tak vím, že z tebe vyroste úžasná a bystrá holčička a z ní potom nádherná a skvělá ženská, Maťulí! A já doufám, že ti přitom budu moct stát celý život po boku.