Tak už to má oficiálně ve zdravotní průkazce. Na celý život. Jako vypálený cejch. Nedosáhla tabulek a standardu, který od ní společnost očekávala. Je motoricky pozadu! Každý říká, že je celý táta, ty modrý kukadla, ty uši a pusa, dlouhá je jak týden... po mně nemá asi ani ten palec u nohy. Za to ale zdědila moje fyzické předpoklady k tomu být fyzicky nemotorná.
Už ve třech měsících nás milá pediatra odkázala na rehabilitaci. Tilišák byl tehdy líný pást koně a zvedat hlavu. Zatímco jiné děti už se z břicha zvědavě rozkoukávaly po okolí, tak Matilda v této poloze akorát zaryla obličej do země a rozeřvala se. (Překvapivě.) Na rehabce na nás hned nastoupili s vojtovkou. Já, když jsem viděla, jak u toho Tilišák řve a trpí, tak jsem neměla sílu to s ní doma čtyřikrát denně cvičit. A taky nám to přišlo zbytečné. Prostě byla lehce pozadu a my jsme věděli, že to dožene. A taky, že jo. Koníky začala pást v necelých 4 měsících. Když vás ale jednou rehabka zchvátí, už vás nenavrátí. Od té doby jsme tedy nuceni ke každo-měsíčním kontrolám, kde se nám neustále zdůrazňuje vývojová opožděnost našeho dítěte. Poctivě tam docházíme, ale místo vojtovky cvičíme doma jen balanční cviky na balóně na zpevnění bříška, necháváme ji překonávat překážky třeba ve formě polštářů na zemi a lézt přes psí pelechy, aby si pěkně mákla a posílila se.
Ze zad na bříško se poprvé otočila v 6 měsících. V 8 měsících začala na tom bříšku rotovat a plácat sebou kolem sebe do prostoru na dečce. V 9 měsíci začala pérovat v kolínkách. Plazit se po břichu stylem na vojáka začala v 10 měsících. Teď jí je 10,5 měsíce a už pár dní se začíná pokoušet o boční (překážkový) sed. Na kolenech se už udrží i na kluzké podlaze, což byl asi prvotní a největší problém (tzv. syndrom plovoucí podlahy) a dokáže přitom v jedné ruce už i podržet hračku nebo se po něčem natáhnout. Jen ještě nepochopila, že se na čtyřech může i pohybovat. Po břichu se ale plazí jako o život (tzv. tulenění). Když chci jít na záchod, tak ji strategicky umístím na druhý konec baráku a utíkám. Celou dobu slyším jak maká a heká a ve chvíli, kdy splachuji, už je u mě a vyčítavě na mě ječí, proč jsem jí utekla.
Takže verdikt je takový, že se nám zpomalila (motoricky) zhruba o dva měsíce. Zato v hlavě jí to šrotuje zřejmě zase o něco napřed, jelikož ukecaná je jak babka na tržišti. Jsou to zatím jen slabiky, skřeky, výskot a jekot, ale pusu nezavře skoro celý den.
Vyčetla jsem, že tohle motorické zpomalení mohl částečně ovlivnit i porod. Děti narozené císařem mívají často slabší břišní svaly, rozestup a motorický vývoj u nich občas trochu vázne. Ale není to pravidlem, známá má chlapečka, který ač narozený sekcí, tak v 8 měsících chodil.
Asi jsem si zvykla, že my jsme holt netabulková domácnost. Neočkujeme podle tabulek, nepřibíráme podle tabulek, nejíme podle tabulek a ani se podle nich nehýbeme (ach, ten mateřský plurál... přísahám, že ho normálně nepoužívám:). Jen tiše doufám, že ji do první třídy nepovezeme v kočárku :)
Žádné komentáře :
Okomentovat