Co se u nás změnilo... k lepšímu! :)

Je dost možné, že to tímto článkem všechno zakřiknu a vrátíme se do starých kolejí, ale musím říct, že Matilda je poslední dobou jednoduše úžasná! Jestli bych někdy chtěla zastavit čas, bylo by to teď. Snad to není klid před bouří a neschyluje se k další době temna. A i kdyby jo, tak tohle období za to stojí!

Stává se z ní malá holčička, na kterou jsem se tak moc těšila. Když si vzpomenu, jak jí do jejího roku všechno trvalo a jak ty pokroky byly malé a opatrné, tak najednou se to valí jako tsunami. Už nějakou dobu obchází nábytek, tlačí před sebou chodítko a já myslím, že první krůčky přijdou každou chvíli. Je neuvěřitelně bystrá! Pozná kočku, psa i jiná zvířátka a konečně ji začaly i trošku zajímat knížky. I když u nich teda zatím nijak dlouho nevydrží. Při krmení si pravidelně prohlížíme knížku s australskými zvířátky a wombat je s přehledem nejoblíbenější. Umí si už i sama hrát! Někdo mě nahoře asi opravdu vyslyšel! Díky tomu teď stíhám doma udělat o dost víc věcí a mám občas i chvilku klidu. Navíc je konečně teplo a můžeme trávit dny na zahradě, kde objevuje šišky, ochutnává hlínu, mravence i nezralý rybíz, ráchá se v bazénku nebo psích miskách, otrhává kytky a leze po schodech. Schody jsou momentálně nejoblíbenější zábavou a za den je vylezeme v domě do patra minimálně třicetkrát. Což je super, protože u toho krásně posiluje a trénuje rovnováhu. Občas úplně čučím, jak je šikovná a mrštná.

Pořád něco povídá. Jsou to spíš různé zvuky a hlásky, ale pusu skoro nezavře. Občas má šílené záchvaty smíchu, že se úplně svalí na břicho. Třeba, když kýchnu nebo se praštím, to je největší sranda. Díky muži miluje kapelu ELO a Jeffa Lynna a Mr. Blue Sky je její nejoblíbenější písnička, kterou teď posloucháme prakticky celý den. Vždycky se úplně rozzáří, skáče, tančí a natřásá se, když jí ho na tabletu pustím. A když zrovna nehraje, tak se ho intenzivně dožaduje, ukazuje na tablet a křičí.

Někdo řekl, že děti jsou nejroztomilejší od jednoho do tří let. Asi na tom něco bude. Mám pocit, že nic roztomilejšího jsem v životě neviděla a někdy bych ji láskou fakt sežrala. Ona se taky konečně začíná tulit! Přivine se ke mně jak malá opička, obejme mě a pevně se drží. To jsou ty maličkosti, na které jsem se tak těšila a ani nevěřila, že někdy přijdou. Že z toho umrčeného ležáka někdy bude takovýhle miloučký skřítek.

Další novinkou je, že přestávám kojit. Je to teprve pár dní a to jediné nám lehce zastiňuje tyhle skvělé dny. Jsou chvíle, kdy se opravdu vzteká, pláče a chce dostat to svoje. Původně jsem chtěla kojit do roku a půl i déle, ale poslední dobou už to bylo neúnosné. Matilda se mi rvala do výstřihu několikrát za den, všude mi vyhrnovala tričko a hystericky se dožadovala prsa místo dudlíku (dudlík nikdy neměla). Když ho dostala, tak tahala téměř naprázdno, kousala, dělala u toho blbosti a mně už to bylo hodně nepříjemné. Tím, že jsem noční kojení utnula už mnohem dřív a přes den se jí snažila dávat jen párkrát, tak se mi už tvořilo mléka opravdu malinko. Proto jsem to před pár dny ukončila úplně. Přišlo mi to lepší, než ještě měsíc zůstávat u ranního kojení. To by ji podle mě jen mátlo a nechápala by, proč to jednou jde a po druhé ne. S tím, že jsem přestala kojit v noci přišla velká změna! Nebudí se! Nejdřív se budila jedenkrát v noci, dostala napít vody a spala dál. Teď už vydrží spát od devíti do pěti ráno, potom dostane láhev s umělým mlíčkem a ještě tak na hodinku usne. A to už se člověk i vyspí. Z umělých mlíček jí nejvíce vyhovuje německá značka Holle BIO, kterou koupíte třeba na rohlik.cz nebo mall.cz. Střídám ho se Sunarem nebo Hipp. Mám z toho nočního spánku velikou radost a doufám, že rychle překonáme i tohle odstavovací období.

Zlepšil se jí i denní spánek. Pryč jsou ty její dvacetiminutovky, kdy si člověk nevypil ani kafe. Spí ještě většinou dvakrát denně, někdy už jen jednou. Obvykle to bývá kolem hodinky, ale už se to párkrát protáhlo i na hodinu a půl. A i tohle považuji za velký úspěch, přestože jsem se o víkendu bavila s maminkou, které dítě spí po obědě čtyři hodiny v tahu. Tam my se asi nikdy nedostaneme, ale to vůbec nevadí. Mít hoďku a půl pro sebe takhle odpoledne je luxus, který jsem doteď neznala.

Tohle je snad první článek, kde ji chválím :) Vím, že ty nadávací se asi čtou líp, ale tohle jsem napsala speciálně pro ty maminky uřvaných mimin, které steží vidí světlo na konci tunelu. Fakt tam je! Trvalo to rok, ale opravdu to stálo za to. Teď jen doufám, že jsem to tímhle všechno nezakřikla. Ale co, i kdy jo, aspoň bude o čem psát :-)