Tyhle letní dny jsou fajn (teda, když není pětatřicet ve stínu...). S Tilišákem je trávíme na zahradě, protože uvnitř ji to už vůbec nebaví a od rána buší do francouzských oken, že chce ven. Jelikož stále leze po kolenách (i když už zvládla i pár prvních samostatných krůčků), tak na veřejná dětská hřiště ještě moc nechodíme. Proto jsme si udělali takové vlastní hřiště doma. A skoro každý den tu máme nějakou návštěvu, takže se všichni zabavíme a letošní léto si tak zatím skvěle užíváme.
Sice se už těším, až bude Matilda chodit, jelikož nám ulehčí spoustu situací, ale na druhou stranu, když ke mně valí po čtyřech tou svojí raketovou rychlostí připomíná mi takové malé sladké štěně a je úplně k sežrání. A taky se na mě pak většinou pověsí a jak ten pes mě kousne do ramene nebo kamkoli jinam, což už tak roztomilé teda není. A stejně jak ti naši čokli je to vodomil! Nebo spíš malá divoká rusalka! Skoro lituji, že jsme ještě nikam nezačaly chodit na plavání, protože od prvního vyzkoušení svého minibazénku se do něj vrhá po hlavě a řádí v něm jako černá ruka. A když jsme byli u rodičů na chatě, kde je bazén větší, tak byla v sedmém nebi a nemohli jsme ji z něj dostat. Tuhle lásku k vodě po mně tedy určitě nezdědila. Já jsem mizerný plavec, z veřejných bazénů mám fobii a raději než ráchání ve vodě mám povalování se na pláži. Na zahradě má tedy svůj bazén. Teda, bazén je trochu nadnesené slovo :) Začali jsme starou vaničkou a pak byl upgrade k tomuto růžovému pidi mini bazénku. Zatím to ale stačí a Matilda už si v něm už organizuje i soukromé pool party.
Aby si měla s čím hrát, tak jsme na Feedo.cz Matildě pořídili oranžovou tatrovku. Takovou tu klasickou retro hračku, kterou jsem měla jako dítě taky. Matilda ji absolutně miluje. Kdykoli na ni sáhne jiné dítě, tak spustí šílený řev a rve mu ji z ruky. Za celý den s ní po zahradě naťape snad několik kilometrů, a když se unaví, tak na mě pokřikuje, ať ji v ní vozím. Je to fakt super hračka, díky které už nepotřebuje na zahradu žádné jiné aktivní chodítko a takhle intenzivně si s ní hraje už aspoň tři týdny. Koupíte například ZDE a to buď v klasické oranžové nebo i v jiných barvách.
Protože na veřejné pískoviště zatím moc nechodíme (Matilda písek s nadšením polyká po hrstech), tak jsme jí zařídili vlastní dřevěné mini pískoviště doma. Je také z Feedo.cz a pokud si ho pořídíte přijde vám rozložené na desky, které mají přírodní barvu. Muž ho po smontování navíc natřel, aby nám ladilo k barvě plotu. Je akorát velké, vešli se do něj čtyři pytle písku a v pohodě tři děti. Jeho součástí je i tenká síťka na zakrytí, která by tedy mohla být o něco pevnější a ideálně nepromokavá. Zakrývání pískoviště je u nás naprostá nutnost, protože máme venkovní kočku, která jednou hned využila asi desetiminutové chvilky, kdy pískoviště nebylo zakryté a šla si z něj udělat záchod. Muž mi navíc slíbil, že na něj vyrobí nějaký lepší plastový kryt, aby do něj nepršelo. Co se týče bábovičkování, tak o to zatím Matilda projevuje absolutní nezájem a jediné, čím se na pískovišti baví, je požírání písku, hledání malých kamínků a jejich následné požírání a vyhazování písku z pískoviště ven. Přitom si ho samozřejmě vždy naháže i do oči a pak se na mě vyčítavě dívá a řve, jak jsem to mohla dopustit.
Další naší zahradní atrakcí je tento double tunel. Matilda si ho vyzkoušela na zahradě u kamaráda Míši a tehdy je zabavil na celé dopoledne. Neváhala jsem tedy a okamžitě jí ten samý pořídila domů. I přestože je velký jako kráva a vizuálně dosti nevzhledný. Jenže co je doma, to už tak zajímavé není. Když jí tunel rozdělám, tak jím občas milostivě jednou, dvakrát proleze a konec. Když tu má parťáka na hraní, tak ho v rámci honičky někdy proleze i třikrát. Tak nevím, jestli jsem si za ty prachy neměla radši koupit něco na sebe. Ale máme tunel a občas se v něm proběhne i nějaký náš pes.
Co bych ještě moc ráda Tilišandě pořídila je houpačka, jenže ji bohužel nemáme kam umístit. Předpokládám, že až bude větší, bude chtít trampolínu. A skluzavku a určitě i nějaký zahradní domek. To bude hrůza! Už teď je ta zahrada přeplácaná barevnýma plastovýma krámama a když hledám místo, kam bych si položila jogamatku a zacvičila si, tak musím odkopnout tisíc kuliček, plastový telefon, kačenu, kyblík, psi, kočku a srolovat tunel. A během toho se mi většinou přestane chtít cvičit. Ale i tak to tu miluju. Přestože nám do zahrady civí lidi z protějšího cihláku (zvlášť taková divná partička, co bydlí v předposledním patře), a nad hlavami nám několikrát za den přistávají letadla.
Žádné komentáře :
Okomentovat