Jak jsem se tehdy zasnoubila...

Už pět let jsem vdaná panička. Co je však zajímavější je fakt, že našemu vztahu letos táhne na patnáct let! Ono totiž tím, že jsme spolu začali chodit v osmnácti, ledacos docela trvalo. Třeba čtyři roky než jsme spolu začali bydlet. (V šíleném podnájmu s velmi podivným spolubydlícím, co měl dvě přítelkyně, které nevědouc jedna o druhé sdílely nejen stejného chlapa, ale i povlečení a pyžamo! A my jsme byli vázáni přísahou mlčenlivosti, protože by nás jinak vystěhoval). Na to společné bydlení jsem muže musela tehdy vyloženě ukecat, protože jemu bylo u maminky až moc dobře. Celých devět let trvalo, než si mě teda vzal. A já si dneska vzpomněla, jak mě to tehdy vlastně požádal o ruku. Čekáte romantiku? No...skoro :)

Tehdy jsme to po dvou a půl roce života zabalili v australském Perthu a čekalo nás asi pět měsíců cestování. Já si strašně přála, aby mě na našich cestách požádal o ruku. A trošku jsem tušila, že by to mohl mít v plánu. Na každém alespoň trochu romantickém místě jsem se psychicky připravovala a těšila, že teď už to určitě přijde! Když jsme vyšlápli úžasný trek australskými Blue Mountains a stáli pod těma nejúžasnějšími vodopády. Když jsme se večer procházeli po Harbour Bridge v Sydney. Když jsme se dívali do údolí z vysokých hor na Novém Zélandě. Když jsme seděli na Fiji na pláži a pozorovali západ slunce. NIC! Pokaždé jsem kontrolovala, jestli s sebou máme foťák a jestli vypadám dobře, až si jako uděláme tu první zasnoubenou fotku. Jenže ona furt ta žádost nějak nepřicházela a romantická místa s blížícím se koncem našeho cestování postupně docházela.

A pak jsme byli najednou v jedné z našich posledních destinací, na Borneu. Nějakým způsobem jsme se ocitli v opravdu hnusném, špinavém městečku, kde jsme za celou dobu nepotkali žádné jiné cestovatele a já tam jako na potvoru dostala šílenou viroźu. Ta mě donutila na několik dní zůstat zavřená v jediném ucházejícím hotelu ve městě. Těch několik dní jsem v horečkách střídavě lezla z postele na záchod, do kterého jsem nevěděla co strčit dřív. A když jsem tak jednoho dne vylezla z koupelny, unavená, zpocená, nemytá a rozcuchaná a chystala se opět upadnout do kómatu na posteli, najednou si ke mně přisedl muž se dvěma skleničkama džusu a krabičkou! Moje první reakce byla Doprdele, teď??! Proboha proč teď?! A pak jsem se rozbrečela. Štěstím to nebylo, spíše pořádným zklamáním, že takhle to přece být nemělo. Muž byl chudák úplně rozhozený, asi takovou reakci neočekával :-D No, samozřejmě jsem mu to "ano" nakonec řekla. Myslel to dobře, prý chtěl, abych na tohle místo neměla nakonec jen blbé vzpomínky. Chlapskou logiku já prostě asi nikdy nepochopím! :)

A jak muž požádal o ruku vás? :)