Malý čtenářský koutek aneb jak jsem zase začala číst + SOUTĚŽ

Moje představa o mateřské byla asi taková, že sedím na zahradě na dece, vedle sebe mám takový ten snídaňový stoleček, na něm kafe a kus dortu. Někde kousek ode mě si Matilda v čistých růžových šatičkách v tichosti staví kostky nebo si hraje s plyšákem. A já si u toho čtu knížku a jen občas ji koutkem oka zkontroluji, že je v pohodě. Kdy jindy bych taky měla mít tolik času na čtení než na mateřské, že? Však budeš číst u kojení, říkaly mi kamarádky, když jsem měla ještě pupek. Hm, při kojení jsem nikdy nepřečetla ani řádek, protože začátky, jak už víte, byly těžké a já měla plné ruce práce, abych ji vůbec přiměla něco vypít. Naopak, když byla větší a kojení se srovnalo, tak se u toho vždycky tak strašně mlela, že nehrozilo to, že bych ji jednou rukou držela a v druhé měla knížku nebo čtečku. Tak jsem si říkala, že budu číst při procházkách s kočárkem. Jenže potom, co jsem se do něčeho tak zabrala, že jsem s kočárem vjela rovnou do silnice a vůbec jsem nevěděla, jak jsem se tam vzala, jsem s tím raději přestala a přešla k audio knížkám (a znovu si poslechla všech sedm dílů Harryho Pottera v angličtině). Procházky po naší čtvrti mě ale dost brzy přestaly bavit, a když jsem zjistila, že Tilišák spí stejně dlouho i ve stojícím kočáru na zahradě, tak jsem raději její spací čas (a že ho bylo sakra málo) věnovala něčemu jinému.

Takže čtení jsem poslední rok dost flákala a to já jsem jinak člověk knihy a příběhy milující! Nejraději čtu v angličtině a vlastně jsem za posledních šest let nepřečetla jedinou českou knížku. Až do minulého měsíce. Jméno Radka Třeštíková vám určitě něco říká. Mladá spisovatelka (přesně v mém věku), která je teď hrozně trendy. Občas sleduji její vtipné statusy o mateřství a jiných věcech na facebooku, a proto jsem se rozhodla dát jí šanci i jako spisovatelce. I když jinak novodobé české autory opravdu moc nemusím a dialogy ve většině knih mi prostě přijdou tak nějak křečovitě vykonstruované a nereálné. U překladů to platí asi stonásobně. Asi jako český dabing, který prostě nesnesu a radši televizi vypínám. Tak jsem to vzala od začátku a začala její prvotinou Dobře mi tak. Je to příběh o takovém zvláštním, sebestředném a povýšeném chlápkovi, který si jednoduše podělal život a snaží se ho nějak napravit. Toť ve zkratce, nejsem literárání kritik, abych psala sofistikované recenze. Knížka je to tenká a fakt se dobře čte. Rozhovory mezi postavami nejsou jak z Marsu a člověk se u toho pobaví, zhnusí i tak trochu dojme. Zhltla jsem ji za dva dny po večerech a dost mě nalákala na druhou knížku od Třeštíkové To prší moře.

To prší moře je příběh jiného druhu. Hlavní postava je dvacetiletá holka, která zažívá rodinnou tragédii a musí se s tím vyrovnat. Tahle knížka je o hodně tlustší než ta první a já ji opět zvládla za dva dny. Tentokrát jsem se vyloženě těšila na každou volnou minutku, kdy se budu moct začíst. Četla jsem při vyskládávání myčky, při uspávání Tilišáka, na záchodě, ve sprše, dlouho do noci. Parádní příběh, nečekané zvraty, sympatická, a hlavně úplně normální, hlavní postava! Žádné patetické a křečovité kecy, ale dost surová realita. Kdyby se příběh opravdu stal, úplně věřím, že by hrdinka mluvila a myslela přesně tak, jak to popisuje autorka. Takže opravdu doporučuji.

Jakmile jsem knížku dočetla a vstřebala, hned jsem vrhla na nejžhavější novinku od Třeštíkové, která momentálně vyhrává nejrůznější knižní žebříčky a byla vyprodaná snad pár ní po tom, co se objevila v obchodech, Bábovky. Knížka sestavená ze 12 povídek o 12 ženách, které ač se navzájem neznají, tak se jejich osudy nejrůznějšími způsoby proplétají. Jak dlouho jsem ji četla? Dva dny :) Matilda, domácnost i muž byli v tomhle mém čtecím maratonu těžce zanedbávané. Až mi bylo líto, že se na konci každé povídky s její hlavní hrdinkou tak nějak loučím a v dalších se jen mihne jako vedlejší postava, takže si o jejím osudu a jak to všechno dopadlo musíme udělat vlastní obrázek. V tomhle se mi víc líbilo To prší moře, protože to byl jeden dlouhý ucelený příběh s jasným začátkem a koncem. Ale i tak, opravdu super čtivá a uvěřitelná knížka pro všechny ženské!

Poslední knížka, která mi na nočním stolku leží teď, a kterou jsem vyhrála na blogu Ms Blogger Eva je P.S. od Ani Geislerové. Tahle knížka mě zajímala, protože je v poslední době také hodně propagovaná a chválená. Je to soubor fejetonů, které Geislerová několik let psala pro časopis Elle. Celé to má připomínat takové niterné deníkové zápisky, kde se objevují nejrůznější témata od mateřství, lásky, smrti, mužů atd. Což o to, knížka je to vizuálně nádherná. Krásná vazba, milé ilustrace (od její sestry), prostě naprosto vymazlený obal. Co se týče obsahu, tak mě to zase tak moc nenadchlo. Už mi leží na stolku týden a občas večer před spaním pár stránek přečtu, ale v klidu ji pak zase odložím. Já na tohle filozofické, niterné popisování pocitů asi moc nejsem. Jak to nemá silný příběh, který mě vtáhne do děje, tak mě to nenadchne. Samozřejmě je to místy vtipné, milé, dojemné i se s tím člověk ztotožní, ale upřímně můžu říct, že je to knížka, ke které se už asi nevrátím. Ale protože je opravdu moc hezká, tak si ji v knihovně vystavím tak, aby byla vidět :)

Myslím, že knih od českých autorek jsem se teď na nějakou dobu zase nasytila a přečtu si opět něco v angličtině. Moje dlouhodobě nejoblíbenější knížky jsou I am the Messenger od Markuse Zusaka a Shantaram od G.D.Robertse. A pak všechny knihy od Khaleda Hosseini. Ty moc doporučuji, pokud nebudete vědět po čem sáhnout.

No a protože jsem vám na FB slíbila soutěž, tak tady je! Napište mi do komentářů vaši oblíbenou knížku (nebo tu, která vás v poslední době zaujala), sledujte nás na FB nebo Instagramu a sdílejte tento příspěvek na zdi kamarádce, známé nebo kolegyni, o které si myslíte, že by se jí mohl náš blog líbit. A nezapomeňte mi tu nechat svůj email! 10.června Matilda svojí šťastnou rukou vylosuje jednu z vás, které pofrčí domů právě Bábovky od Radky Třeštíkové!