Tak jsem oslavila...

... ty svoje třiadvacáté narozeniny. Nebo tak nějak :) Měla jsem velké plány! Muž byl už půl roku dopředu podprahově masírován, že bych strašně chtěla parní mop, který má kamarádka, a třeba něco blyštivého. A hlavně, úplně ze všeho nejvíc, jsem si přála jít na obří a dekadentní snídani bez krakenidla do nějaké super trendové kavárny v centru. Den před narozkama muž se svěšenou hlavou přišel s tím, že ten mop, co jsem chtěla, je nepraktický a bla bla bla... nebude. Snad bysme pak někdy mohli objednat jiný, lepší... Ok, snažím se nebýt vzteklý materialista (když nejde o žrádlo, nejde o nic) a informaci jsem tudíž vstřebala s klidem, že to teda nechám na něm a ať objedná potom někdy který chce. Druhá informace mě už tak chladnou nenechala (tady už šlo o žrádlo!). Víš, já ti tu snídani udělám o víkendu třeba doma, já v pátek ráno musím do práce, tak to nejde... To mě teda rozesmutnilo (rozuměj rozzuřilo) a padaly ze mě věty, jako že to se na nějakou oslavu narozenin můžu jako vys...vykašlat.

Ale muž to přeci jen nezazdil! Místo snídaně navrhl brzkou podvečerní večeři a dokonce sám od sebe zorganizoval babičku na hlídání. A kdyby jen večeři. Jako překvapení mě odvezl před večeří k vyhlášenému thajskému salónu, kde mi domluvil... prosím Foot nirvánu! Ví, jak miluju masáže nohou a dokonce udělal internetový průzkum, aby zjistil, že nejlepší masáž nohou v Brně dělají právě tady v salónu Sabai (psaly to prý i ženské na emiminu!).

Tak to bylo fakt překvapení! Jako, já mám masáže hodně ráda, ale na druhou stranu nerada chodím k novým lidem, když už mám někoho osvědčeného a vyzkoušeného. Ale což, těšila jsem se! Masérky v tomhle salónu nenazývají masérkami, ale terapeutkami a jsou to fakt Thajky, které nemluví ani slovo česky. Bohužel ani anglicky. Snažila jsem se paní vysvětlit, že na můj levý malíček musí opatrně, protože byl dvakrát zlomený. Nechápala. Až, když jsem se za něj chytla a zaúpěla au au au, tak to vypadalo, že pochopila. Nepochopila. Prokřupala mi ho stejně jako ostatní prsty. Na thajské masáži nohou už jsem byla jednou právě v Thajsku, takže jsem tušila, do čeho jdu, a že to úplný relax nebude. No a taky že nebyl. Chvílemi do dost bolelo a paní na mě jen něco syčela a říkala oké, oké... U promačkávání lýtek jsem měla chuť ji kopnout a u prolupávání prstů jsem se kroutila víc než u té brazilské depilace. Nakonec mi ještě promačkala krční páteř, vykroutila ruce a podrbala hlavu. Což o to, zážitek to byl, ale myslím, že už mě tam neuvidí :) Nicméně mě muž tímhle promyšleným dárkem, který bych si sama nikdy nekoupila, fakt potěšil :)

Potom jsme si šli sednout do Forhausu, jedné z trošku nóbl brněnských restaurací, a objednali si jídlo, za jehož cenu bych mohla mít boty. Možná i dvoje. Nicméně na to, jak to bylo drahé, nás to oba lehce zklamalo, ale i tak jsme si užívali pohodu a ticho bez krakenidla, a navíc bylo kolem páté večer, takže jsme tam byli prakticky sami. U stolu potom muž vytáhl ještě jeden dárek. Ne, nebylo to nic blyštivého, ale za to něco asi tak milionkrát lepšího. Rámeček s fotkami Maťuli v narozeninovém čepečku s frkačkou a cedulí všechno nejlepší maminko. Fotili to spolu na vycházce, když jsem nebyla doma, a já jak jsem tenhle dárek uviděla, tak jsem se tam regulérně dojetím rozbulela. Jako nějaká vykojená hormonální pipka :)

Potom, co jsem si tedy slzama zničila veškerý svůj doma vytuněný mejkap, zaplatili jsme naši předraženou večeři, tak jsme se šli ještě projít po městě a na zmrzku. Byl to takový milý společný podvečer po dlouhé době bez dítěte a my moc děkujeme babičce, že nám to takhle umožnila. Příště dostane Tilišáka přes noc :)

P.S. Mop ani náušnice se nekonaly, ale stejně mám toho nejlepšího chlapa na světě!