Třídím, vyhazuji, reorganizuji aneb Jak i mě dostal minimalismus

Už nějakou dobu koukám na youtube na nejrůznější videa týkající se konceptu minimalismu v životě, který je mi to dost sympatický. Sama mám ráda jednoduchý, čistý, uklizený prostor, kde se neválí žádné lapače prachu, zbytečnosti a nefunkční věci a ideálně je všechno urovnané a schované na svém místě. Nemám ráda ledničku a spížku nacpanou jídlem do zásoby, kde není přehled, čemu končí trvanlivost nebo lékárničku přetékající léky, o kterých už ani nevím, k čemu jsou. Nedělá mi dobře skříň narvaná věcmi, a ani to, když se nemůžu rozhodnout, které za dvou skoro stejných triček si vzít, a v podstatě mám pocit, že vypadám blbě v obou.

O smysluplnou organizaci se doma snažím už dlouho, i když s malým dítětem za zadkem, které moje uklízecí nálety sabotuje, jsem často dost neúspěšná. Nicméně, například kromě pár drobností, ke kterým mám nějaký vztah (rámeček s fotkou, soška z Austrálie) doma už nemám žádné sošky, vázičky, ozdůbky a jiné seperetičky, na které by sedal prach. Proto jsem se těmi zhlédnutými videi nedávno konečně nechala inspirovat i k tomu, abych radikálně probrala veškeré věci, které vlastním a zvážila, jestli je k životu opravdu potřebuji a pokud zjistila, že ne, tak se jich milosrdně zbavila.

Šatník

Začala to klasicky velký úklidem šatníku. Ale zkusila jsem změnit už zaběhlý postup, po kterém mám sice trička poskládaná v komínku a šaty pověšené podle barev a stylu, ale stále ve stejném množství. Tentokrát jsem si opravdu poctivě všechno před zrcadlem vyzkoušela a přemýšlela nad tím, kdy jsem to vlastně měla na sobě naposledy a kolikrát. Snažila jsem se nehledět na to, kolik mě který kousek stál ani na to, jak dobře vypadá na věšáku. Na hromadě tak na konec skončily i několikery džíny, které sice vypadají super, dokonce je obleču, ale jsou mi nepohodlné nebo šaty, které sice stály hromadu peněz, ale zdají se mi krátké/moc obtáhlé/nejsou můj styl a necítím se v nich dobře. Stejně tak trička, které jsou sice prakticky nenošená, ale málokdy je vytáhnu, protože ty barvy mi vůbec nesluší. Jela jsem podle zásady: Cítím se v tom dobře, je mi to pohodlné? Sluší mi to? Mám v tom kam jít? Každá věc musela splnit všechny tři kategorie. Konečným výsledkem byly tři plné krabice oblečení všehochuti od triček, bot, kabelek, bund, kabátů až po spodní prádlo. Byla jsem opravdu nemilosrdná a nekompromisní. Ty hodně jeté věci šly rovnou na hadry, protože neustále potřebujeme něco na utírání psích pacek. Ty méně jeté, ale vytahané, sražené a nemoderní věci šly do kontejneru na textil. Zbytek krabic jsem nechala probrat kamarádky a byla ráda, když si nějaké kousky vzaly. Něco málo z těch opravdu hezkých věcí jsem nafotila a hodila na Vinted, ale přiznám se, že je to pro mě ztráta času a za těch pár korun nazpět mi to nestojí. Všechno, co zbylo, mám teď nachystané na odvezení do nadace Veronika.

Přestože jsem vyřadila věci v řádech tisícovek, tak mi to není až tak líto, protože moje skříně byly narvané, přetékající, nepřehledné a spousta věcí tam měsíce jen ležela. Jsem ráda, že někomu třeba ještě udělají radost a já mám na oplátku dobrý pocit a taky víc prostoru. Ale tím určitě nemyslím prostor na nové věci, které bych si teď měla nakoupit! Kupodivu se ze mě, bývalého shopaholika, který si každý týden musel koupit něco nového na sebe, stal docela velký šetřílek (když jde o oblečení – jídlo, věci pro Matildu, knížky a přírodní kosmetika, to je jiná kapitola…) a já si hodně rozmýšlím, než si něco odnesu k pokladně. Navíc mě brouzdání po obchodech a zkoušení věcí už vůbec nebaví a považuji to za ztrátu času. Co je pro mě ale trochu challenge, je nakupování na netu, tam se totiž musím ještě opravdu vědomě krotit.

Kosmetika a lékárnička

Přišly hned po hadrech. Nejdřív jsem vyházela všechno staré a prošlé. Potom všechno, co už je dlouho otevřené a nepoužívané. Potom všechno, o čem vím, že už opravdu nejspíš nikdy nepoužiju (sprej do solárka, laky na vlasy atd.). Vyházela jsem všechny laky na nehty a další kosmetiku plnou chemie, kterou používat nechci. Taky všechny štětečky a pudřenky, staré pilníčky, natáčky, holítka a další krámy, které se mi válely po šuplících. V podstatě mi zůstala malá taštička šminek, které používám a pak moje každodenní, vesměs přírodní, kosmetika. Jediné u čeho stále váhám, je fén. Vlasy si sice už léta nefénuju, ale stejně ho tu pro případ nouze v nejspodnějším šuplíku ještě mám.

Kuchyně

Tady jsem šla postupně skříň po skříni. Byl to delší proces a já třeba vyklidila jednu skříňku za dva dny. Pryč letěly miliardy skleniček od jogurtů, krabičky bez víčka a víčka bez krabiček. Všechny kuchyňské propriety typu válce na těsto, kráječe na vajíčka a litinové formy na bábovky, které jsem v životě nevyužila. Vyházela jsem obouchané hrnky a taky ty, do kterých si stejně čaj ani kafe nikdy neudělám, ani nevím proč. Snažila jsem se všechno, co denně používám, dát na dostupnější místa. Vyházela jsem staré koření a dlouho otevřené mouky. Poskládala jsem utěrky a vyřadila ty extra hnusné, a tak nějak to všechno postupně reorganizovala. Řídila jsem se heslem, že není těžké věci vytahovat, ale dávat zpět na místo. To je totiž můj problém. Dřív sice mělo všechno svoje místo, ale dost často, když jsem pak něco vytáhla, tak jsem byla líná to dát zpátky na místo, protože to bylo někde vzadu ve skříni, a tudíž věc potom ležela na lince i několik dní (například mixér, odšťavňovač). Teď si myslím, že mám všechno uloženo tak, aby nebyl problém to vracet zpět na místo.

V tomhle vyhazovacím a vyřazovacím postupu hodlám pokračovat a trochu doufám, že se zapojí i muž. Kdybyste totiž viděli naši verandu, kompletně zaskládanou venkovním nábytek, plynovými bombami, grilem, starými pelechy pro psy (ty, stejně jako staré ručníky, povlečení a další věci věnuji jednomu zvířecímu útulku) a jiným bordelem, nevěřili byste svým očím. Stejně tak jako schody do sklepa, kam se zatím prostě hází všechno, co nechceme, aby bylo vidět a najdete tam podklady od šnorchlů po starý koberec.

Jednou bych chtěla mít krásně zorganizovaný dům, který se bude lehce udržovat a nebudou se v něm hromadit a válet zbytečnosti. To je ale asi zatím pořádná utopie…

A jak je na tom vaše domácnost? Organizujete a třídíte rádi?

P.S. Knihu Zázračný úklid od Marie Kondo jsem ještě nečetla, ale chystám se na ni a věřím, že pak bude následovat další kolo třídění a vyklízení...