Mini-rychlo-drbárna

Nějak to tu na blogu poslední dobou vázne. Já mám sice v hlavě tisíc nápadů na články, ale energie, k jejich uskutečnění se mi nějak nedostává. Jakoby ta zima ze mě vycucla poslední zbytky síly a já mám pocit, že ty dny tak nějak zbytečně prozevluju a nezůstává po mně lautr nic hodnotného. Tak aspoň pár malých drbů, ať na mě úplně nezanevřete!

S krásnými adventními věnci a vánočními výzdobami se na všech blozích roztrhl pytel. U mě bohužel nenajdete ani inspiraci na DIY adventní kalendář ani třpytivou sváteční výzdobu a už vůbec ne dům provoněný perníčky. Kalendář jsem ještě letos Matildě žádný nevyráběla, protože by stejně její ničitelské sklony nepřežil a nějaké kažodenní otevírání okýnek by jí ještě bylo u zadečku. Upřímně, s tou mojí lenorou, co mě postihla, budu ráda, když se mi do Vánoc podaří vytřít zem a sehnat strom (a pak nezbývá než doufat, že přežije působení té malé teroristky). Takže pokud máte špatný pocit, že strašně nestíháte vánočně uklízet a ještě jste nezačali péct perníčky, tak vězte, že jsou na tom lidi mnohem hůř :)

Trošku se nám zlepšilo poobědní uspávání! Koupila jsem si totiž knihu Aha rodičovství, na kterou jsem četla plno chvály a můžu říct, že mě přiměla přenastavit můj přístup. Sice tyhle rodičovské příručky moc nemusím a nečtou se zrovna na jeden zátah, ale na myšlenkách v ní obsažených něco opravdu je. Asi to vydá na samostatný článek, jestli ji budu někdy vůbec schopná dočíst.

Byli jsme s mužem po sto letech na večeři a v kině! Hlídala i uspávala babička a my tak zase jednou vyrazili do víru velkoměsta. Asi padesát minut jsme hledali místo k zaparkování. Potom jsme došli k mé oblíbené restauraci a zjistili, že je zavřená. Šli jsme tedy za roh do druhé oblíbené a ta byla taky zavřená (no jo, neděle večer, město narvané lidmi, protože začaly vánoční trhy, ale kdo by otevíral, že). Nakonec jsme zapadli do takové maličké burgrárny, a to přestože burger byl asi to poslední na co jsem měla chuť. Ale byla to nakonec výhra! Nejlepší burger, jaký jsem asi kdy jedla. Prostředí sice opravdu minimalistické a na záchod jste museli jít do vedlejší hospody, ale za ten gastronomický zážitek to stálo (i když, pro matku v domácnosti je gastronomický zážitek vlastně cokoli, co nemusí vařit ona). Takže když budete mít někdy v Brně chuť na burger, tak Burger Inn na Běhounské rozhodně doporučuji. Potom jsme to chtěli vzít přes místní vánoční trhy pomalým krokem ke kinu, ale musím se přiznat, že mě ta šílená změť lidí a stánků s barevnými cetkami a jídlem spíše odrazovala než nějak vánočně ladila. Nakonec jsme tedy usedli v kině, zkoukli jakési sci-fi, které chtěl vidět muž, já si pobrečela při scénách s miminem (to mateřství se mnou sakra zamávalo, dřív mě tyhle věci vůbec nerozhodily a teď mi stačí vidět lezoucí mimino v reklamě na plíny a už se dojímám)a frčeli jsme domů. Oba totálně unavení, jak kdybysme byli tři hodiny v bazénu a ne si nacpávali pupky a koukali na film. No jo, nějak jsme té "kultůře" už asi odvykli. Do kina mi stačí zase jít za další dva roky :)

No a to je asi vše. Tedy ještě kromě toho, že Matilda má za sebou první očkování (ano, v 19 měsících, protože jsme odkládali co nejdéle). Dostala vakcínu Pediacel, což je alternativa hexy, která ale není hrazená pojišťovnou. Má být údajně šetrnější a neobsahuje žloutenku typu B. Na očkování jsem se snažila Tilišandu připravit. Dávali jsme delší dobu ve zvýšeném množství céčko, rybí tuk, vitamíny na podporu imunity a tři dny před očkování také homeopatika (ty se potom dávají ještě týden po očkování). Stejně jsme se ale reakci nevyhnuly. Poslední dva dny, jindy zdravé krakenidlo, horečkuje, v noci nespí a level protivnosti je extrémně vysoký. Tak nám držte pěsti, ať je všechno zase brzy v normálu.

Mějte se fajn a žádný předvánoční shon!