Devatenáctý týden a první pořádné pohyby

Nějaké to motýlí šimrání už v břichu probíhá delší dobu, ale teprve od tohoto týdne opravdu cítím, jak se lišáček hýbe a je to opět takový krásně zvláštní pocit. Horší pocit mám z toho, že už mám o čtyři kila víc a můj šatník se smrskl na legíny a volná trika. Těhotenským kalhotům se stále nějak podvědomě bráním, ale už jsem je raději vytáhla ze sklepa.

Mimochodem, znáte věcičku, kterou držím na fotce? Je to přístroj, kterým můžete poslouchat srdíčko miminka. Já si ho pořídila hned na začátku těhotenství s Matildou. Jsem totiž starý stresař a paranoik, a vzhledem k tomu, že jsem tehdy s Tilišákem neměla naprosto žádné těhotenské příznaky, a už vůbec ne obtíže, a často kolem sebe slyšela příběhy o zamlklém těhotenství, tak jsem si ho raději pro vlastní klid sehnala (doporučuji koupit z druhé ruky někde na bazaru, jinak je to podle mě zbytečně drahé). Píšou, že srdíčko můžete slyšel zhruba od dvanáctého týdne, ale lišáčka už jsem si poslechla někdy na konci devátého. Chce to jen najít ten správný grif a vědět, jaký zvuk hledáte, protože ve sluchátkách samozřejmě slyšíte i vlastní srdce, tep, kručení v žaludku a podobně. Matildu jsem si takhle poslouchala skoro každý večer, dokud jsem perfektně necítila pohyby a potom i ke konci těhotenství, když se mi zase zdálo, že se dlouho nepohnula. Teď už to tak nehrotím a jsem ráda, když si na to vzpomenu jednou týdně. Přeci jen je tohle těhotenství s krakeňátkem za zadkem podstatně divočejší kolotoč a já kolikrát ani vlastně nevím, v kolikátém týdnu už jsem.