První trimestr s lišáčkem v břuchu

Utíká to nějak děsně rychle. Mám pocit, že je to teprve nedávno, co jsme si s mužem řekli, že do toho jdeme a najednou byly na testu dvě čárky a už je tu sedmnáctý týden! Břicho mám asi jako s Tilišandou v šestém měsíci, což mě dost děsí a trochu se bojím, že moje předsevzetí přibrat tentokrát míň, bude jaksi nereálné. Celkově je tohle těhotenství nesrovnatelně jiné než to první a bohužel o dost horší.

Horší v tom smyslu, že je mi od samého začátku fyzicky docela bídně. Nemyslím ani tak nějaké ranní nevolnosti. To se mi naštěstí vyhnulo a hlavu do záchodové mísy jsem strkat sice nemusela, nicméně se objevily jiné příznaky. Od začátku se na mě nalepila příšerná únava a totální ztráta energie. Stal se ze mě hibernující lenochod, který kolikrát počítal vteřiny do konce dne. A tyto stavy v kombinaci s divoženkou neustále vyžadující moji pozornost, ruce a kreativitu a mající mizerný spací režim, mi dobré nálady nepřidávalo. K tomu se objevily nevolnosti prakticky celodenní, kdy jsem se neustále potácela na hranici mezi hladem a následným pocitem šílené těžkosti, kdy jsem i doufala, že na ten záchod strčit hlavu do mísy poběžím, aby se mi ulevilo. Což se ale nestalo.

Co je ale asi nejhorší symptom tohoto těhotenství, který mě bohužel provází do dnes, jsou migrény a bolesti hlavy. Na migrény trpím od jakživa a pamatuju si, jak mě moje neuroložka v minulosti několikrát uklidňovala, že v těhotenství migrény většinou na čas zmizí. A s Matildou to přesně tak bylo! Celé první těhotenství byla snad jedna migréna úplně na začátku a pak už nic. Zato teď mě záchvaty bolesti navštěvují zhruba jednou za dva až tři dny a většinou mě na několik hodin nebo celé odpoledne odepíšou. Na bolest si můžu vzít maximálně paralen, který moc nezabírá a následně se potřebuji uchýlit to ticha a temna s mokrým šátkem na hlavě a vietnamskou pálivou mastičkou. A doufat, že to brzy přejde. Už z toho začínám být docela zoufalá a je mi skoro trapné muži oznamovat, že mám zase migrénu. Ale nevím si s tím rady. Snažím se vypozorovávat případné spouštěče, což vím, že je když málo piju, jsem ve stresu nebo jsem dlouho ve velkém hluku. Jenže kolikrát za to může i počasí, pokles tlaku, zima a především moje krční páteř. Připadám si jako stará bába, co tu popisuje svoje zdravotní neduhy, ale tyhle migrény mě momentálně opravdu hodně trápí a nejhorší je, že se kolkrát připlíží naprosto nepozorovaně v noci a já se probudím už s pořádně rozjetou bolestí hlavy, kdy mi do jednoho místa v hlavě mlátí kladivem rozzuřený permoník a celý svět se houpe.

Co se týče chutí, tak na začátku těhotenství s Matildou jsem nemohla ani vidět zeleninu a jeden čas přežívala na pribiňáku, bílých rohlících a pomerančích. Teď žádné velké výkyvy nepřišly. Na začátku mi chvíli vadilo kafe, ale potom jsem ho začala znovu pít. Teď už tedy kafe od začátku ledna, právě kvůli migrénám, zase nepiju. Prošla jsem si solidním absťákem, který jsem překonala a raději se teď nalévám magneskou a meltou.

Pozitiva jsou zase ty vlasy, které přestaly padat. Nicméně pleť jsem měla na druhou stranu o dost lepší v prvním těhotenství, což je možná zapříčiněno tím, že jsem čekala holčičku a teď je to kluk, tudíž mám v sobě asi více testosteronu? Nevím. Další pozitivum - prsa! Konečně! S Tilišandou v břichu jsem nezaznamenala vůbec žádnou změnu, což mě tehdy pěkně zklamalo. O to větší šok přišel potom s kojením :) Teď s malým lišáčkem v břichu se konečně těhotensky chovají i moje prsa a nemít dole ten rychle rostoucí břuch, vypadaly by skoro i sexy (s ohledem na moje velmi skromné poměry) :-D

Takže tak asi k prvnímu trimestru a začátku druhému. Momentálně musím zaklepat, že únava je skoro pryč a už nechodím spát v šest večer. Trávení se taky zklidnilo, i když záchvaty vlčího hladu pořád mívám. Ale už se můžu normálně najíst a necítit se potom jako s balvanem v žaludku. Docela mě tedy otravuje neustálé lítání na záchod okamžitě po tom, co se jen trošku napiju. Jsem totální průtokáč a mám pocit, že tyhle stavy přišly tehdy také až na konci prvního těhotenství, kdy se z močáku díky rostoucí děloze stala palačinka. Teď je to zase nějak o dost dřív a já vstávám i třikrát za noc, což je strašně otravné. Nic není ale otravnější než právě ty opakující se migrény, a až poleví tohle, budu naprosto happy.

Mám velké plány začít znovu cvičit, víc se hýbat a možná chodit i na nějaké těhotenské cvičení. Prostě být aktivnější stejně jako jsem byla s Máťou v břichu, kdy jsem cvičila skoro každý den a cítila se super. Aych si pak, až zvelrybovatím do obřích rozměrů, nemusela vyčítat, že si za to můžu sama :)

Co se týče věcí pro lišáčka, tak zatím vůbec nic neřeším. Nechávám to až na třetí trimestr, na jaro. Potom mě bude čekat komplet probrání Maťuliného čistě holčičího šatníku, nafocení věciček a jejich prodávání, což mě vůbec netěší a nebaví. A do toho pořizování klučičích věcí. Chci to vzít o hodně minimalističtěji než s Tilišandou, na kterou jsem měla všeho zbytečně moc a půlku věcí ani nevynosila. Ale na to je ještě spousta času :)