Kafe, jak ty mi strašně chybíš!

Už je to víc jak měsíc a půl, co jsem přestala pít kávu. Ze dne na den, úplně. Důvod, proč jsem se do tohodle bláznovství pustila, ale nebylo vůbec moje těhotenství. S Matildou v břichu jsem pila svoje dvě (ok, před státnicemi i tři...) kávy denně a dělaly mi dobře. Zvyšovaly mi můj extrémně nízký tlak, dodávaly energii a hlavně mě udržovaly v psychické pohodě. Co je víc než takové kafíčko s kouskem čokolády po obědě, že? Jenže jak jsem psala v jednom z minulých článku o migréně (KLIK), tak s Tilišandou jsem měla to štěstí, že migrény úplně vymizely. Teď to bylo ale jinak a já se celý první trimestr až po začátek druhého potácela v téměř obden se opakujících migrénách. Po přečtení spousty článků na téma kofein a migréna jsem se rozhodla zkusit kávu úplně přestat pít, protože z dlouhodobého hlediska má migrény tendenci zhoršovat, i když v dané chvíli vám může šálek kávy na chvíli migrénu zmírnit.

Zdroj Pinterest

První týden až dva bylo peklo. Očividně jsem byla na kávě pěkně závislá. Hlava mě bolela ještě víc, byla jsem unavená a podrážděná a náhražky ve formě zeleného čaje, melty nebo cara mi vůbec nepomáhaly. Pak se to najednou zlomilo a přestala jsem postupně myslet na to, jakou mám na něj děsnou chuť a fetišisticky hladit svůj milovaný domácí kávovar (mimochodem TENTO), kdykoli jsem kolem něj prošla. Zvykla jsem si dělat si k snídani meltu nebo čaj a po obědě to samé. Jíst čokoládu a dortíky bez kafe. Ne, že by mi z toho nebylo smutno! Nicméně, nevím, jestli je to opravdu vysazením kofeinu nebo i tím, že těhotenství postoupilo zase o kus dále, ale migrény se začaly objevvat méně často. Už je to tak čtrnáct dní, co nepřišla žádná!

Teď bych mohla tedy napsat, že jsem se závislosti na kafi zbavila, už ho nikdy pít nebudu, že jsem úplně v pohodě a všechno je prostě super. Není! Pořád mi strašně chybíš, latéčko moje poobědní, nadýchané kapučínko z místních kavárniček a flat whitíku z naší malé zdravé výživy přes ulici! O něco jednodušší to bylo v době, kdy jsme byly zdravé, chodily s Matildou ven, na návštěvy a po kroužcích. Jenže teď už jsme čtrnáct dní zavřené doma. Nejdřív to promarodila Tilišanda a zabraly jí až nasazená antibiotika, kterým jsem se bránila a následně si bacil přelezl na mě a momentálně jsem na antibiotikách pro změnu já. Tudíž trčíme doma, bez návštěv a rozptýlení, já se cítím neustále pod psa, unavená, bez energie, s rýmou zaraženou snad až v zadku a asi stokrát za den mě popadne myšlenka "co kdybych si aspoň udělala malé kafe, aby mě to trošku vzpružilo?" Zatím jsem jí sice odolala, ale v podstatě mám pocit, že jsem se zase vrátila zpět do fáze, kdy jsem si myslela, že moje psychická závislost na kafi už je definitivně pryč. Není. Jenže vím a znám se, že u jednoho latéčka by to neskončilo a jakmile si tu kávu udělám, tak si udělám po obědě druhou, ráno další a jsem zase v tom. A představa, že k tomu, jak bídně se teď cítím, přibude ještě migréna, mě stále odrazuje od toho, abych strčila kávovar do zásuvky a stiskla ON.

Zdroj Pinterest

Život bez kafe je prostě neúplný! Aspoň ten můj. I když si říkám, že to přece dělám i pro maličkého, protože odborné články jasně říkají, že kofein opravdu není pro miminko dobrý.

"Prostupuje placentární bariérou a dostává se přímo do krve miminka. Navíc se prý v těhotenství podstatně zpomaluje schopnost těla kofein odbourávat. Norma je 3–4 hodiny, v těhotenství se prodlužuje až na 18 hodin. Kofein tedy v těhotenství dlouhou dobu koluje v krvi a zrychluje tlukot srdce nejen maminky, ale i dítěte, kterému navíc zrychluje také dechovou frekvenci. Další negativní vlastností kofeinu je, že zvyšuje vylučování vápníku močí (je potom nižší nabídka vápníku v těle a dítě o něj může být ochuzeno). Dlouhodobé a nadměrné pití kávy nebo kofeinových nápojů snižuje vstřebávání železa – následkem může být chudokrevnost matky i plodu. A navíc tu existuje i riziko nízké porodní váhy plodu dítěte při konzumaci více než 300mg kofeinu denně" (tuším, asi tři větší kávy).

(Zdroj: vykradeno z různých vygooglených článků na internetu, ale protože tohle není diplomka, tak se mi to sem psát fakt nechce a vám je to stejně fuk :)

No jo, jenže já tehdy s Tilišandou v břichu pila s klidem i ty tři větší kávy denně a neměla jsem jediný výše popsaný problém. Železa neustále dostatek, a to i ke konci těhotenství, kdy se maminkám většinou železo předepisuje (myslím, že díky zobání chlorelly) a porodní váha krakeňátka byla pěkných tři a půl kila. Takže všechno se musí brát s rezervou a většina odborníků vám stejně nakonec řekne, že dvě normální kafča s mlékem za den jsou v těhotenství úplně pořádku.

No, ale potom je tu ještě fakt, že Tilišanda je zarputilý nespavec. Může za to moje pití kávy v těhotenství? Je možné, že díky tomu má ke spánku takový odpor, že se mu brání zuby nehty do poslední vteřiny před usnutím? O tomhle jsem se nikde nedočetla a o to víc jsem proto zvědavá, jak spavý bude malý lišák, pokud se k pití kávy opravdu nevrátím.

Zdroj Pinterest

Takže tak to máte s mým (ne)kafařením. A to jsem si tehdy v lednu, těsně před mým spontánním rozhodnutím, že už kafe pít nebudu, objednala u kamarádky dvě balení naprosto luxusní kávičky od Sonnentoru, které mi teď smutně stojí ve skříni. Muž totiž kafe nepije vůbec. Upřímně, nevím, jestli to vydržím. Tahle dlouhá a studená zima, kdy jsem po několika letech zase nemocná, nemůžu se z toho vyhrabat, a která mě naštve hned ráno, jak se probudím a kouknu na teploměr, se totiž bez voňavé ranní kávičky nepřežívá dobře. Nemůžu jet na běžky ani na sjezdovky, takže hory jsou letos pasé, venku je to slité v ledu, takže mám s každým krokem strach, abych já nebo Matilda neuklouzla. Trčíme nachrmlané doma a je mi jasné, že takové kafíčko pod dekou po obědě mi by náladu mírně zvedlo. Caro ani Melta tímto kouzlem bohužel nevládnou.

Ale co, aspoň že už je půlka února a do jara nechybí dlouho. Nějak to doklepeme a já si potom zase odblokuju všechny kamarády, kteří zahlcují facebook fotkami z nádherných sjezdovek, upravených běžecých tratí a zasněžených krajin. Už jsem vůči této zimě trochu zapšklá, no :)