Matildin pokojíček

Už dlouhou dobu jsem vám chtěla ukázat Matildin pokojíček. Není tedy ani zdaleko hotový a já mám spoustu plánů, jak ho vylepšit a konečně dokončit, ale nějak to pořád není priorita. Takže je to zatím taková spatlaná směsice barev s převažující růžovou (samozřejmě). Nic moc k sobě barevně neladí a nějaké designové vychytávky jako z Pinterestu určitě nečekejte. V neděli se mi ho podařilo narychlo poklidit, když nebyla Máťa doma, takže jsem alespoň cvakla pár fotek. Nevím, jestli tohle ale může být někomu inspirací :-)

Tilišanda má v pokojíku dvě spací místečka. V noci spí na zemi na matraci (pod ní má dřevěný rošt, aby matrace nezačala zespodu plesnivět) a po obědě v cestovní postýlce. Důvod je jednoduchý. Večer je tma, takže z matrace moc neslézá, já tam ležím s ní a čekám, až usne. Pokud uspává muž, usíná tam s ní rovnou. Po obědě však nehrozí, že by Tilišanda vydržela ležet na matraci, jelikož by pořád někde lozila a tahala hračky. Musí tedy být v ohraničeném prostoru. Proto ji dávám spát do cestovní postýlky, sednu si k ní na takový pucek a přemlouvám ji, ať si lehne. U toho střídavě odcházím (když moc řádí), vracím se a nakonec ji držím za ručičku a opět čekám, až usne. Sama prostě usnout neumí, odmítá to a mně to zatím až tak nevadí, pokud to netrvá moc dlouho. Poslední dobou se mi ale zdá, že už chápe, co po ní chceme a usínání se mírně zrychlilo. Jak tohle budeme dělat, až se narodí lišáček? Nemám ponětí. Možná prostě poobědní spánek zrušíme úplně. Kvůli poobědnímu spaní jsme jí také přidělali na okna zatemňovací rolety, díky kterým tam má Tilišanda i odpoledne slušné přítmí a líp spí.

Jak říkám, je to sice Maťulčin pokojík, ale velké bílé skříně jsou plné mých věcí. Matilda má pro změnu svoje oblečení v šuplících ložnici, kde nemáme vestavěné skříně, tudíž si já tam to svoje nemám kam pověsit. Je to dost nepraktické a je to jedna z věcí, které plánuji do budoucna změnit. Jednou, doufám, bude dětský pokojíček opravdu dětský a budou tam věci našich dětí, zatímco ložnice bude moje království. Teď to máme holt namixované.

Jak vidíte, nábytku v pokoji moc nemá. Zatím jí stačí jedna Ikea police s vysuvnými plasťáky na hračky. Polička nad postelí je spíše taková dekorace pro můj dobrý pocit, že to tam má alespoň trošku útulné. Obrázky na stěnách jsem stáhla z blogu Madame Cocquette ZDE a nade dveřmi visí lapač snů od Made in les. Chci věřit, že jí pomáhá spát :-) Obraz nad cestovní postýlkou bude také brzy vyměněn za něco více dětského a barevně ladícího, ale zatím tam má naši milovanou Austráli.

Kdo se vyznáte ve Feng-šuej, tak hned vidíte zásadní chybu - postel je umístěna naproti dveřím. Bránila jsem se tomu, ale prostě jsme nevymysleli, jak to udělat jinak. Časem to tu možná ještě nějak zpřehážeme, ale vzhledem k tomu, že ty velké bílé skříně nemají kam jinam v domě jít, tak se bojím, že ani postel se nebude mít moc kam přemístit. Ta menší matrace vedle Tilišákovy postýlky je místo, kde tráví zhruba třetinu noci muž. Je totiž nejhodnější a nejzlatější, protože se uvolil vzít noční vstávání a přesuny na svá bedra. Máťa se totiž stále (i v téměř dvou letech!) jednou či dvakrát za noc vzbudí a dožaduje se naší (ideálně tatínkovi) přítomnosti.

Do budoucna plánuji pokojíček trošku víc ladit do neutrálních barev, jelikož bych chtěla, aby obě děti byly co nejdéle spolu v jedné místnosti. Z "druhého dětského pokoje" mám zatím takovou pracovnu/bordel místnost/tělocvičnu a nerada bych se toho v brzké době vzdala. Matildin spací koutek bych ráda sladila do nějakých hezkých neutrálních tónů, přidala pár designových polštářků a možná nějaké decentní nálepky na zeď. Místo australského obrázku chci pořídit nějakou krásnou dětskou ilustraci v rámu, plakát nebo třeba zvětšenou fotku obou dětí... Cestovní postýlku snad také brzy zrušíme a místo toho bych si tam představovala nějaké krásné dětské teepeečko na hraní a schovávání. Lustr bych také chtěla vyměnit, tento je asi sto let starý kuchyňský. Co se týče barev, tak já osobně nemám ráda zelenou, oranžovou ani žlutou (ale nejvíc nemusím fialovou), které jsou právě považovány za neutrální barvy. Spíše to do budoucna vidím na šedou, růžovou v Maťulčiné části a třeba mátovou v lišáčkově části, možná béžovou a bílou. Lišáček bude stejně nejspíš ještě rok s námi v ložnici (pokud tedy nebude mít tak křehké spaní jako Matilda nebudeme ho muset nakonec vystěhovat do "pracovny", aby měl klid) a potom mu dáme do pokojíčku buď vlastní matraci na zem anebo budeme nějak řešit dvojpostel. Na to je naštěstí ještě času dost. Jsem zvědavá, jak budeme později řešit třeba takové pracovní stoly pro děti, protože jak vidíte, pokojíček je to docela malý, má jen 12 metrů čtverečních.

Zdroj Pinterest