Jez zdravě, ať porodíš hravě! :)

Moje dula mi už před nedávnem "taktně" sdělila, že jestli nechci mi tu fr*du roztrženou až na záda, měla bych nastolit "jaterní" odlehčenou dietku, aby už lišáček moc nenabíral na váze. Že prý jsem drobná a nemám tělěsnou konstrukci rodit čtyřkilové děti. A to jsem si vždycky myslela, že já s těmi svými slovanskými boky jsem k rození dětí jako stvořená! No a včera mi na kontrole řekla doktorka, že prcek má celkem velký váhový odhad (takový lehký nadprůměr) a taky velkou hlavu, a že má s tou mojí drobnou postavou trochu obavy, jak to zvládnu. Sakra, jak to mám ale udělat, když mám poslední dobou pocit, že nemůžu myslet na nic jiného než na jídlo?! A to jako pořád! Stala se ze mě bezedná díra, která má neustálý hlad nebo na něco chuť a v podstatě mě z letargie probere pouze vidina dobrého (= jakéhokoli, které nemusím vařit) jídla. Ideálně, když za sebou následuje nepřetržitě několik chodů.

Ale fakt se snažím jíst zdravě, moc se snažím. Včera jsem například po cvičení, při kterém jsem nemyslela na nic jiného než na to, že až skončí, tak se najím, přesvědčovala svoje tělo, že má strašnou chuť na salát. Ne na tu makovou buchtu ve spížce, ani na to mandlové Magnum v mražáku. Máš prostě chuť na salát! Vizualizovala jsem ty úžasné ředkvičky, co máme v ledničce a ten zelený křehoučký salátek, který si s nimi namíchám. Vydržela jsem tu buchtu nesežrat. Zeleninu jsem si umyla, nakrájela, udělala lehkou zálivku z citronu a medu a hodila do toho pár kousků sýra a kešu oříšků. Udělala jsem si toho fakt hodně, s cílem se tím totálně přežrat, aby mě už nepřepadla jediná myšlenka na další jídlo. Nacpala jsem se k prasknutí. Jako jo, dobrý to bylo. Jenže asi po deseti minutách se ve mě ozval hlásek "Teda, dala sis výborný a zdravý salát k večeři, jsi skvělá! To chce nějakou odměnu! Co třeba to Magnum z mražáčku... zasloužíš si to!" V osm večer už jsem ho drtila zubama. Snědla jsem ho celý během pěti minut. Zase se ozval ten blbej pocit. "Zkazila sis to, ty nenažranče, mohla jsi mít k večeři jen zdravý salát a být hezky bez výčitek." Tak jsem si alespoň, pro dobrý pocit, abych ten večer jako nezakončila takovou nezdravou průmyslově zpracovanou prasárničkou jako je ledňák, dala ještě jabko. A velkou vaničku jahod. A hrst borůvek. A dojela jsem pytlík těch kešu ořechů. A bylo mi těžko. "Ach jo, je mi tak těžko, zase nebudu moct s tak narvaným žaludkem usnout", spílala jsem si. Na spaní ale pomáhá trocha piva, ne? Vyžahla jsem tedy ještě plechovku citronového Starobrna. Takové té "přeslazené sodovky s lehkou příchutí piva a trochou alkoholu". Odvalila jsem se do postele a samozřejmě neusnula asi do 4h ráno. No, nezabili byste mě?

37 týden, nahoře skoro 13kg. I přes to, že vypadám jako zabřezlá hrošice a každý se mě na potkání ptá, jestli už to bude každým dnem (takže je mi pak až trapné říkat, že až na konci června), tak se cítím celkem fajn a vedra mi zatím nevadí. Zimu bych asi snášela podstatně hůř...