Podzim je tu, zima za rohem. Moje nejNEoblíbenější část roku je zde. Jako jo, mám ráda ten barevný začátek podzimu, kdy se dá vyrazit jen ve svetru a tenkém kabátu, všude šustí barevné listí a ve čtyři je ještě světlo. Jenže ta představa, co nás zhruba od listopadu do března čeká, mi ten dojem trošku kazí. Nikdy jsem neměla ráda ten sychravý podzim a zimu a s dětmi je mám ještě NEraději. Argumenty typu vždyť si můžeš zalézt pod deku s knížkou, rozsvítit svíčky, udělat dýňovou polívku a lebedit si... říkejte někomu jinému, než mámě dvou dětí, z nichž jedno už od šesti ráno lomcuje s klikou, že chce ven. Za každého počasí.
Ale přece se ne nadarmo říká, že neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení. Takže jsem se pro zpestření těch šedivých dní, které nás čekají, rozhodla Matildě a Mikešovi trošku vyladit podzimně-zimní šatník. A jako už poučená matka jsem zbytečně přestala investovat do nákupů šatiček a sukýnek, jelikož je jasné, že podzim a zimu stejně stráví v teplácích, softshellkách a oteplovácích. Myslím krakenidlo číslo jedna. Dvojka to, předpokládám, přežije zababušený v kombinéze v kočárku či nosítku.
I tak jsem se ale typicky neudržela a pořídila i jednu holčičí parádu, i když taky hodně podzimně laděnou. Tento článek bude tedy takový náš podzimně zimní haul, jak se tomu teď říká, a pokusila jsem se vám dokonce i nějaké ten OOTD (outfiteček) na krakenidlu číslo jedna nafotit. A stálo mě to dost gumových medvídků rakytníčků.
Opět jsem se obrátila na nejšikovnější švadlenku z Fléru, kterou najdete pod značkou Leroka. Na recenzi naší softshellové výbavy i jiných kousků z loňska můžete mrknou ZDE, ZDE a ZDE. Bundu nosí Matilda doteď a stoprocentně jí bude ještě na jaře, ne-li další podzim. Z gatí nám však lehce vyrostla, proto jsem jí pořídila softshellky nové. Ač bych ji nejraděj oblékla celou do sladkých holčičích barev, protože jí jako blondýnce děsně sluší, jsem matka pragmatická. Vzhledem k tomu, že tyhle funkční outdoorové věci (a taky boty) jsou nejdražšími položkami v dětském šatníku a z druhé ruky se dají málokdy pěkné sehnat, začala jsem je kupovat v neutrálních nebo klučičích barvách, aby je mohl po Tilišandě dědit lišák. Myslím, že černomodré gatě jsou na holčičce úplně v pohodě, zvlášť když se třeba zkombinují s růžovou mikinou. Ale růžové softshellky na klukovi... hm... no v tomto jsem rozhodně genderově ovlivněná a neudělala bych mu to :) Při vánočních nákupech k Leroce do flérového obchůdku určitě nakoukněte.
Pořídila jsem samozřejmě i pár kousků Mikuláškovi, ale ty jsou mu ještě velké, takže si počkají až na jaro. Tedy kromě naprosto boží teploučké kukličky s nášivkou lišáka. Ta mu bude parádně ladit k šedé kombinéze, kterou mi kamoška ulovila v Lidlu.
S příchodem zimy jsem musela samozřejmě pořídit Matildě i nové botky. Začátek podzimu odchodila v českých teniskách Jonapech (mají ZDE), které jsou sice brány jako barefoot kompromis, ale myslím, že by se daly považovat skoro za barefootky. Jsou totiž skvěle ohebné, měkké a vepředu široké. Střídala je s obyčejnými (ne)barefoot keckami.
Na zimu máme tentokrát dvoje botky. Prvními jsou kožená kotníková Froda s ovčí vlnou z e-shopu Little Shoes. Jsou z řady Flexible, takže nejsou oproti řadě Prewalkers, která je s jednomilimetrovou podrážko určená pro chodce začátečníky (a byly to Maťulčiny první botky), tak měkké a ohebné. Ale to mi vůbec nevadí, naopak u zimních bot bare či ne-barefoot řeším spíše okrajově. V zimě toho tolik Máťa stejně nenachodí a chci, aby jí bylo v botkách především teplo a byly jí pohodlné. Klasická tvrdá neohebná „kopýtka“ bych jí sice nikdy nekoupila, ale pokud jsou botky alespoň trochu měkčí a ohebné a je vidina, že chozením ještě více změknou, stačí mi to. Nicméně tyhle Froda se do barefoot botek řadí, mají pětimilimetrovou podrážku a jsou to fakt parádně zpracované a krásné botky. Prodávají se ve variantě na suchý zip, kterou jsem vybrala já anebo jako boží roztomilé válenky. Co se týče barvy, tak se mi sice děsně líbily tmavě červené, ale udržela jsem se a šla raději do neutrální šedé, aby je mohl případně Mikeš podědit.
Hodně jsem řešila velikost. Matilda má totiž oproti vrstevníkům docela malou nožku a velikost číslo 23 by jí sedla tip top. Nechtěla jsem ale riskovat, že budu v lednu shánět nové boty, a když jsem viděla, že ve větších nemá problém chodit, vzala jsem raději vělikost 24. Nadměrek má tedy asi 1,2cm. Tyhle botky mají navíc dvě vrstvy vyndavatelných vložek, což je za prvé super izolace, za druhé by mohly vydržet skoro přes dvě velikosti. A na e-shopu Little shoes, odkud je máme, píšou, že po naimpregnování nepromoknou ani ve sněhu. Pokud tedy nemáte problém s nákupem botek přes internet (vím, že pár kamarádek chodí pro boty zásadně do kamenného obchodu, aby je mohly ozkoušet a osahat), tak na e-shop Little shoes určitě mrkněte. Je přehledný a výběr barefoot i kompromisních botek je opravdu široký. A pokud jste z okolí Písku, máte to štěstí, že můžete zajít i do kamenné prodejny a třeba se tam potkat s majitelkou, paní Klárkou, která se v barefoot problematice vyzná a dokáže vám určitě poradit s výběrem (i po mailu).
Druhé zimní botky, které pro Matildu budu mít, jsou tyto sněhule Bogs. Bogsy už jsme měli loni a docela je vynosila. Zvenku je nepromokavý softshell, uvnitř jsou zateplené a také se řadí mezi barefoot kompromisní značky. Bogsy dělají v opravdu krásných designech a zvlášť ty holčičí jsou strašně roztomilé. Spořivá matka ve mně ale zase zvítězila nad tou marnivou a vybrala jsem neutrální šedo červené s medvědy.
No a podzimní výbava pro matku? Chystám se na velké nákupy... tipněte čeho... hořčíku, železa a déčka! Stupeň únavy, kterou teď procházím je asi největší, co jsem kdy zažila. Mikeš sice spí v kuse zhruba od sedmi do deseti večer, ale pak se zbytek noci probouzí téměř po hodině. Mezi šestou a sedmou ráno vstává Matilda. O nějakém dospání se přes den nemůže být řeč. Matilda už po obědě nespí a Mikeš si dá třikrát denně půlhodinky, pokud není v jedoucím kočáře, kdy to dokáže natáhnout i na hodinu. Neustálé kojení, nošení a běhání za Máťou, ze mě dělá den ode dne větší zombie. Jedu na těžce sjetého autopilota, pořád mě pobolívá hlava a jsem protivná sobě i svému okolí. Takže upřímně, to že letos v mém podzimním šatníku nebude trendy svetr v hořčicové barvě ani bordó klobouk, je mi totálně jedno. Letos se soustředím pouze na základní potřeby. Těmi jsou těžce nedostačující spánek, jídlo, které nemám čas ani sílu vařit a to, abych nebrázdila ulice v kabátu poblitém od mlíka. Oslňovat svět módními trendy tedy přenechávám své dceři :-)
Žádné komentáře :
Okomentovat