Vlásky mojí plavov LÁSKY

Oproti jiným holčičkám v jejím věku má Matilda pořád krátké, jemné vlásky. Tomu, co má na hlavě, říkám takové franouzské mikádo, i když to samozřejmě není. Je to prostě pořád tak, jak jí to (ne)narostlo. Docela se divím, protože v genech, z obou stran, by měla mít husté, silné a s největší pravdpodobností kudrnaté vlasy. Kudrnaté tedy jsou, a když jí zvlhnou, je jak beránek. Díky tomu nevadí, že nemají žádný pořádný střih, protože stejně vypadají každý den jinak, podle toho jak se zkroutí nebo narovnají. Na copánky si tedy ještě pořádně počkáme. Na druhou stranu se všichni podivují nad její barvou vlásků. Je totiž čistočistá blondýnka, navíc s takovým tím krásným teplým odstínem blond. Moc bych jí přála, aby jí ta barvička zůstala a neměla potřebu v pubertě začít vlasy zesvělovat a peroxidovat. Vlastně ne, přála bych si, aby se jí její barva vlasů líbila, ať bude jakákoli. Aby nebyla takové trdlo jako její máma, která si už ve třinácti patlala na hlavu zrzavý přeliv. Blondýnkou totiž nejspíš nezůstane. Muž, který byl v dětství také takhle světlounce blonďatý, má teď vlasy světle hnědé.

Krakenidlo se však nechce ráno česat. Nějaké miniculíčky nebo sponka hrozí pouze v případě, že ji ukecám na to, že její nejlepší (už dlouhovlasá) kamarádka je bude mít taky. No a mytí hlavy? To je největší trápení (taky asi jede no poo :-), které podstupuje zhruba jednou měsíčně a většinou stejně bez šampónu. Proto jsme poprosily šikovnou babičku, aby ten její rozvrkočený neúčes o víkendu trošku přistřihla a dala tomu nějaký piditvar. I za cenu toho, že Máťa bude opět vypadat spíš jako Matilďák, což je navíc podtrženo tím, že ještě nemá náučničky (nejsem proti, ale propíchnutí uší chci nechat na jejím rozhodnutím, až bude sama chtít).

Pro mě je samozřejmě nejkrásnější i krátkovlasá :)

Co se týče mých vlasů, tak už to bude rok, co jedu no(sham)poo metodu. To to letí. Moje vlasy už rok neviděly šampon ani kondicionér, víc než dva roky nezažily kulmu ani fén a nejsou skoro čtyři roky barvené! A já jsem spokojená. Teda, abych to upřesnila, teď zrovna nejsem, protože čtyři měsíce intenzivního kojení udělaly své a vlasy mi padají po chuchvalcích. Snažím se tím netrápit. Vím, že je to jen období, které jednou přejde. U Maťulky jsem to měla stejně. Takže jím vitamíny, vlasy ničím nezatěžuji, zkrátila jsem je, co to šlo a těším se na ty nové podrosty, díky který pak zase budu vypadat jako Rákosníček. Po různém experimentování s mytím vlasů vajíčkem, kafem, medem (články ZDE a ZDE a ZDE a ZDE) jsem se ustálila na marockém jílu, který mi vyhovuje nejvíc. Je to jednoduché, rychlé a účinné. Do jílu nakapu pár kapek oleje, udělám řídkou pastu, kterou si umyju vlasy stejně jako bych si je myla šamponem (už to ani nenechávám déle působit), vypláchnu, což jde lehce a spláchnu naředěným jablečným octem místo kondicionéru. Občas mezi jíl a ocet přidám oplach z kopřivy nebo šalvěje. Šalvěj je na tmavé vlasy a krásně zvýrazní barvu. Vůbec nechápu, proč jsem si, já blbec, patnáct let barvila vlasy. Moje přírodní tmavě hnědá barva se mi líbí a já se netěším, až začnou převládat šediny a budu se muset k barvení vlasů vrátit. Zatím se v nich těch pár šedivých celkem ztratí. Mimochodem, pokud jste světlovlasí, doporučuje se naopak oplach z heřmánku.

Jelikož mi teď ale vlasy padají po hrstech, tak jsem si ze svého oblíbeného Nopooshop.cz objednala indický bylinný prášek Brahmi, který má spolu s ricinovým olejem podporovat růst vlasů. Takže ho budu teď střídat s marockýmm jílem a pak vám dám vědět, jestli to funguje.

A co vy, preferujete spíše klasické šampony nebo taky volíte nějaké alternativy? A jak jste bojovaly s padáním vlasů při kojení?