Moje nezbytnosti pro mimi

S příchodem prvního miminka jsem měla strašnou potřebu pořizovat spoustu věcí. A dost jsem se nechala masírovat různými internetovými diskuzemi i reklamou. Měla jsem pocit, že k tomu, aby u mě mimčo přežilo, potřebuju všechno. Kolik času jsme tehdy s mužem trávili nad výběrem kočárku, autosedačky, ale i takových blbostí jako mantinely do postýlky. Navíc všechny ty serepetičky jako nebesa nad postýlku, dečky, polštářky, válečky na polohování, chrastící hračky, kterých si Máťa skoro nevšimla, protože kolíčky na prádlo a naběračka byli zajímavější. Směju se, jak jsem před příchodem prvního miminka všechno sterilizovala, protože jsem na youtube viděla video jedné (stejně nezkušené) budoucí maminky, že to tak dělá. Takže byly pro Máťu nachystané sterilizované tyčinky do uší, dudlíky, zásuvky, prostě všechno co šlo. Dokonce jsem i první miminkovské oblečky tehdy vyžehlila! Já, která opravdu nic nežehlí. Jak jsem nikdy nikdy nezapomněla zapnout monitor dechu a měla ho rovnou dvakrát, nejen v postýlce, ale i v proutěném košíku.

Tyhle přípravy i následný provoz jsem s druhým miminkem dost radikálně osekala. Miky doteď neměl jediný kousek své garderoby vyžehlený. Ups. Máme přece sušičku. Devadesát procent věcí má z bazárku, sekáče, z druhé ruky. Sterilní je tak akorát to mléko, kterým ho kojím. Dudlíky zhruba jednou za den až dva opláchnu pod kohoutkem. Zapínání monitoru dechu (který má jen v postýlce) jsem už vzdala úplně po tom, co si ho stokrát za noc šoupu z postýlky k sobě, až tam nakonec zůstane do rána. Nemá nad postýlkou nebesa a kočár, už lehce jetý a opravovaný, zdědil samozřejmě po Tilišandě, tudíž je už třetím dítětem co se v něm vozí (jo, i ten byl z druhé ruky).

Na druhou stranu je pár věcí, které vám dokáží život s mimčem opravdu zjednodušit. Tyhle věci bych si pro další dítě pořídila znovu (jakože ho ale neplánuji a všeho se hodlám rychle zbavit, až to nebude Miky potřebovat). Některé z těchto věcí jsem s Matildou neměla a teď vidím, že by to s ní tehdy možná usnadnily. A rozhodně nemusíte pořizovat všechno nové, podle mě je to zbytečné, když si uvědomíme, jak krátkou dobu to ty děti používají.

Lehátko Babybjörn Balance

Lehátka a houpátka nejsou obecně fyzioterapeuty pro malá miminka doporučované a dítě by v nich určitě nemělo trávit mnoho času. Ale co si budem povídat, ono je to v té ležaté poloze hodně rychle přestane bavit, a má-li člověk dětí víc a tudíž méně času se miminku věnovat, tak je to neocenitelný pomocník. Ze všech lehátek a houpátek, které jsem doma měla a viděla, je tenhle Babybjörn TOP. Výrobce udává, že v tomhle ergonomickém lehátku miminko dostane správnou oporu pro hlavičku a záda díky přesně střiženému látkovému sedátku, které přiléhá k tělu dítěte a rozkládá rovnoměrně váhu. Souhlasím, že ergonomičtější než spousta jiných lehátek rozhodně je a hlavně se dá dát do skoro ležaté polohy, pokud vám v něm mimčo usne. Ale stále je to lehátko, takže s mírou. Má typický jednoduchý skandinávský design, nevibruje, nehraje a nemá žádné zbytečné serepetičky. Dítě se v něm rozhoupává kopáním samo. To je na něm úplně to nejlepší. Mikeš v tom řádí, kope jak ďábel a já jsem si jistá, že se díky tomu zbavil bolavého bříška a prdíků. Kam se hrabe bezmléčná dieta. Místo ní jsem si Babybjörn lehátko měla pořídit o měsíc dřív. Koupila jsem ho totiž až v Mikyho čtvrtém měsíci po tom, co jsem na něj slyšela z různých stran samou chválu. Babybjörn je drahá sranda a nové vás vyjde na 3,5 tis. Ale stačí pohledat inzeráty a určitě narazíte na nějaké z druhé ruky, jako já. Myslím, že je docela nezničitelná a maximálně látka se praním vyšisuje. Za mě neocenitelný pomocník a první věc, kterou si domů rozhodně pořiďte. Hlídejte si ale, aby se vám v něm mimčo nepotentilo :-) Díky tomu, jak kope a houpe se, si totiž dokáže obsah plíny během pár sekund vytlačit až za krk. Nekecám, vyzkoušeno...
Jo, ale co bych výrobcům vytkla, je to, s prominutím, idiotské zapínání. Jako chápu, že je to asi bezpečné, ale když chcete dítě (třeba právě posrané dítě) rychle vytáhnout, tak dostat ty knoflíčky z těch podlouhlých dírek je mor. A pro babičky bez brejlí naprosto nemožná záležitost.

Šátek/Šátkové nosítko

Další věc, bez čeho se podle mě nedá přežít den, zvlášť pokud máte druhé dítě, kterému se musíte věnovat. Miky je hodně kontaktní dítě a nošení si strašně užívá. Stačí před ním šátek vytáhnout a celý se rozzáří. Z klasického šátku jsem rychle přešla na šátkové nosítko Didytai. Je to vlastně šátek, který má předšitou tu hlavní kapsu, takže navazování je hračka. Dá se používat od novorozeňat po dvouleťáky, tak je variabilní (ale mě by nikdo nedonutil nosit dvouleťáka, už tenhle téměř osmikilový obřík mi dává zabrat). Didytai šijí v Německu z kvalitních šátků Didymos. Měla jsem možnost vyzkoušet ještě zavazovací nosítko Storchenwiege a více druhů klasických šátků a Didytai to u mě vyhrál. Budete-li kupovat nový, tak počítejte opět přes 3,5 tis. Já měla štěstí a sehnala jsem ho přes bazárek za poloviční cenu a je to opravdu dobrá investice. Jinak, šátkových nosítek jsou různé druhy a na malá miminka teď můžete už pořídit i rostoucí Tulu (Tula Free to Grow). Já mám Tulu ve verzi Baby a ta je od sedmi kilo. Mikyho už v ní taky nosím, ale Didytai je mi pohodlnější, protože se v něm váha miminka lépe rozloží.

Šumiméďa

Tuhle jedinou věc jsme dostali na testování, za což firmě My Hummy fakt děkuju, protože je to opravdu záchrana. Plyšová hračka se strojkem vydávající několik druhů bílého šumu. Neocenitelný pomocník třeba v noci, kdy se mi Miky ve tři ráno vzbudí a je rozhodnutý, že se spaním pro dnešek končí. V tu chvíli zapínám šuumiméďu a modlím se, aby co nejrychleji zabral (občas mu jednou rukou navíc držím v puse dudlík a druhou mu držím ručičky, aby kolem se nemáchal). Bílý šum můžete sice pouštět i z mobilu, ale ten já mám raději u sebe a tohodle méďu mu často strčím do kočárku, když mi spí přes den na zahradě.

Video chůvička

Myslím, že pokud máte jedno dítě, tak stačí obyčejná chůvička. Nám tedy u Matildy stačila. Pro Mikyho jsme pořídili video chůvičku a pro mě je to bezva pomocník. Třeba, když si s Máťou hrajeme dole a Miky spí nahoře v ložnici. Jak se začne probouzet, tak hned vidím, jestli už je úplně vzhůru a mám tam jít anebo ještě můžu počkat. Chce to ale pořídit chůvičku s opravdu kvalitním displejem, abyste neviděly jen rozmazaný flek.

Proutěný košík na kolečkách

Měla jsem ho už s Tilišandou a pořídila ho od kamarádky. Lišáček bude tedy už minimálně páté miminko, co se v něm vozí. Mám ho dole v kuchyni a obýváku a můžu si v něm Mikyho převážek, kam potřebuji nebo ho do něj strčit, když si musím odběhnout a bojím se ho nechat samotného s Máťou na zemi. Do košíku na něj totiž ještě Matilda nedosáhne. Když byli úplně malincí, tak v něm oba i spali, ale teď je to spíš taková šikovná věc na odložení. Vydrží určitě do té doby, než si začne mimčo stoupat.

Hnízdečko

Ty jsou teď hodně populární a šije je kde kdo. Matilda ho jako miminko neměla. Je to praktická věc nejen do postýlky, ale můžete v něm miminko přenášet a ono bude tím pádem stále "ve svém" a bude se cítit dobře a jaksi "ukotveně", i když si ho položíte v obýváku na zem. Mně ho ušila kamarádka a Miky v něm spí v noci doteď.

Elektrická odsavačka

Manuální vůbec nepořizujte, ty jsou k ničemu. Mám starou elektrickou Medelu, opět z druhé ruky, a na občasné odsávání, když vím, že nebudu doma a bude potřeba nakrmit, stačí. Pokud bych ale plánovala odsávat častěji, asi bych šla do nějaké novější verze, které mají více rychlostí a různé vychytávky, které dělají odsávání šetrněji a asi i příjemněji.

Co se týče kosmetiky, tak na Mikyho používám jen přírodní koupací olej Delfínek a mast na zadeček Olinka. Občas měsíčkový krém od Weledy na obličej. Pořád si totiž cpe ruce do pusy, tak má kolem ní často vyrážku. Víc asi ani nepotřebujete.

Co mi chybí a s dalším miminem bych si rozhodně pořídila? Lehké vajíčko (autosedačku)! Vajíčko Maxi Cosi, které jsme koupili zároveň s kočárkem, je neuvěřitelně těžké a přenášení je pro mě utrpení. Když někde vidím maminku, která si svoje vajíčko s miminem hodí na předloktí jako kabelku a v pohodě kráčí od auta, tak nepokrytě závidím. Já to naše táhnu oběma rukama a funím u toho jak při zvedání činek. Před narozením Mikyho jsem si to nové, odlehčené, chtěla koupit, ale nakonec jsem si řekla, že ušetříme a zvládneme s tím starým. Sice teď toho rozhodnutí občas lituju (zvlášť když musím jednou rukou držet Máťu, druhou táhnu vajíčko a na zádech mám těžký batoh), ale už by asi nemělo smysl ho teď pořizovat, tak to nějak vydržím.

A jaké věci usnadnily první měsíce život s miminkem vám?