"Umět se vecpat" je skill, který se v životě často hodí. Zvlášť těm, kteří nic moc neumí, v ničem nevynikají a těžko je tedy někdo někam jen tak pozve. Já tuhle dovednost naštěstí mám, i když ji asi do životopisu uvádět raději nebudu. Tato velmi užitečná a praktická dovednost mě nedávno dostala na jednu parádní akci, o níž bych si jinak mohla nechat tak akorát zdát. EVOLVE! Summit je totiž asi největší a rozhodně naprosto jedinečná konference, určená pro lidi z HR, recruitmentu a podobných oborů, ve střední Evropě. Lístek na tuto prestižní akci stojí zhruba dva moje rodičáky. Ve formě řečníků i návštěvníků se tam scházejí špičky z oboru od nás i ze zahraničí. Tudíž jde logicky o místo, kam se matka na mateřské, co za sebou nemá žádnou štědrou firmu, která by ji zasponzorovala, jen stěží dostane.
Jak jsem se tam tedy ocitla já? Inu, sedím si tak jednoho dne s Mikešem v oblíbené kavárně, popíjím kafe zatímco mi Mikeš leze po hlavě, když mi pípne zpráva od kamarádky: "Mrkni na stránky EVOLVE! Píšou, že v rámci podpory vzdělávání maminek na mateřské věnují pět lístků těm maminkám, které jim napíší, proč by se zrovna ony měly podívat na EVOLVE!. Uzávěrka je dneska!"
Neváhám ani vteřinu a začínám datlit. Mikeš balancuje na stole, támhle olízne pepřenku, tuhle sežere kus svíčky, šermuje mi kolem očí vidličkou a já se mezitím snažím rychle sesmolit něco vtipného, ne moc trapného a zároveň jedním okem hlídat, aby se mi ten malý kamikaze nepřizabil pádem ze stolu.
Můj email začíná nějak jako: "Proč bych byla ráda, kdybyste v rámci vaší akce pro maminky na mateřské pozvali na EVOLVE! právě mě? Tak například proto, že i přes jindy poměrně nepropustnou bariéru posraných plín, kostiček lega a tun mrkvových příkrmů, za kterou momentálně existuji, se ke mně o této akci dostaly samé skvělé ohlasy!...
....Bla bla bla....(a ještě další argumenty proč já...)
Pokud se rozhodnete vybrat mě, budete mít na summitu jednu děsně šťastnou a ultra namotivovanou mámu, která se s neuvěřitelnou chutí na dva dny převlíkne z vytahaných tepláků a s ještě s větší radostí strčí obě děti na hlídání manželovi, aby mohla hltat každé slovo, které se konečně nebude týkat jenom dětí :)"
Když jsem to poslala, nevěřila jsem, že by mě vybrali, protože Mikeš mi nedal šanci po sobě ani pořádně opravit hrubky a na vymýšlení něčeho sofistikovanějšího prostě nebyl čas. Ale! Občas se vyplatí zariskovat, nic nepředstírat a říct věci přesně tak, jak jsou...
Druhý den přišla odpověď: "Dobrý den, Lucko, děkujeme za milou a vtipnou zprávu a gratulujeme k získané účasti na letošním EVOLVE! Summitu."
Yesss! (následoval vítězný taneček a rychlý telefonát muži, že si na úterý a středu prostě MUSÍ vzít dovolenou, protože je to otázka života a smrti (jeho, pokud by si ji nevzal)
A teď něco k samotné akci. EVOLVE! Summit byl vytuněný a vymazlený od začátku do konce, od vstupních dveří po garáže a to doslova. Proběhl v prostorách brněnského Sono Centra, kde jsem byla úplně poprvé (ano, jsem totální kulturní barbar a nechodím na koncerty ani do divadla, protože mě velké množství lidí koncentrovaných v jednom místě děsí a ... prostě radši vypadnu do lesa) a zabral si ho pro sebe úplně celé. Všude visela hodně povedená tématická grafika, loga, plyšoví chameleoni, nechyběli samozřejmě infostánky partnerů konference, a taky stánky, které mi na začátku přišly možná trošku tématicky "mimo" (čajovna, fotokoutek, měření tuku, vyrábění květinových věnečků...), ale ukázali se jako parádní zpestření v době přestávek na kafe. Prakticky od prvního okamžiku, kdy mi dorazil email, že na tuto akci půjdu, jsem v hlavě řešila, co si na sebe obleču (ano, jsem typická ženská a matka na mateřské, co nemá nic lepšího na práci než řešit hadry). Dress code zněl smart casual.
Přiznávám, googlila jsem jak přesně vypadá smart casual a přiznávám, vyzkoušela jsem za ten týden asi stopadesát různých outfitů od byznys pouzdrovek až po uplé "motivační" kalhoty, ve kterých bych musela jen postávat, aby mi neruply na zadku... abych první den nakonec vyrazila v jakýchsi nevím kde vyhrabaných skoroletních šatech, ve kterých jsem vypadala jako kypré vesnické děvče razící na zábavu do místní orlovny... Jsem prostě rozená fashion blogerka.
Už svlékání v šatně mě uvedlo do mírných rozpaků. Jako prakticky jediná jsem se totiž v šatně přezula z venkovních bot do balerín, protože představa, že budu celý den zavřená v kotníčkových botách mi ehm.... nevoněla a hlavně jsem po čtyřech letech na mateřské zvyklá být bosky nebo v keckách. Kamarádka se mě během přezouvání s vážnou tváří zeptala, jestli mám sebou i tepláky na převlečení... Jsem si jistá, že by nehnula brvou, kdybych je vytáhla.
Zatímco většina lidí měla sebou notebooky, netbooky, notepady a jiné vychytávky, já si zapisovala poznámky do růžového bloku s lamou. A tak trochu jsem se celou dobu modlila, abych ho někde nenechala ležet, protože kromě "inteligentních poznámek" z prezentací typu: Je důležité udělat průzkum spokojenosti zaměstnanců ve firmě, protože blab bla bla...." tam mám i poznámky, o kterých jsem nějak tušila, že vás budou na blogu určitě zajímat víc. A ty byly trošku jiného rázu... "Mám z těch informací hlavu jako balón, ze židlí mě bolí mě záda, potřebovala bych to tu všechno na chvíli zastavit a jít se někam natáhnout...." "V Alze mají dost sexy ajťáka, kde ho asi ulovili...?" "Čím to je, že holky z HR jsou z devadesáti procent tak pěkné a šmrncovní baby? Zjistit, kde jsem udělala chybu!
Tři stage s různými přednáškami a workshopy. Jedna z nich dokonce (stejně jako oběd, mimochodem fakt výborný!) situovaná v undeground zóně neboli v garážích pod Sono Centrem! Přišlo mi to jako parádní a originální nápad. Speakři světového formátu a to nemyslím jen ty amíky. Mně se třeba mnohem více líbily přednášky od českých top HR manažerů velkých firem nebo startupů (které se postupně staly velkými firmami). Super byla například nečekaně přednáška na téma GDPR, která byla všechno jen ne nudná (ok, stačí být pěknej mladej charismatickej právník, přihodit pár vtípků a mít tak jednoduché vyjadřování, že tomu porozumí i mimoň jako já a nejspíš taky vyšvihnete parádní prezentaci).
Skvělá byla třeba i přednáška o gamifikaci a o tom, jak udělat z náboru trošku víc FUN. A už jste někdy slyšeli o behaviorální ekonomii? Já ne a teď už jo! (ale raději po mně nechtějte po vysvětlovat co to je....). Kdo mě totálně nadchl byla polská recruiterka a blogerka Kasia s nádhernou energií i angličtinou a hlavně zajímavými tipy, jak hledat lidi oflajn místo onlajn. A taky neuvěřitelně vtipný a až mrazivě pravdivý Jiří Charvát! Jeho videa si někdy pusťe na youtube a věřte, že se budete v jeden moment zalykat smíchy a zároveň upadat do existenciální depky, protože podle něj jsme všichni stejně jen jakési bezvýznamné průduchy vědomí v nahodilým kosmu :-)
A chcete slyšet jednu ultra důležitou myšlenku, co mi uvízla nejen na papíře, ale i v hlavě? Každý den jen předstíráme, že víme co děláme a doufáme, že se na to nepřijde. Ano, to je asi tak nejpřesnější popis mé každodenní situace od té doby, co jsem mámou...
Prostě to byl zážitek, co vám budu povídat. Jestli jsou HR, recruitment a věci kolem toho vaší parketou a na EVOLVE! jste letos nebyli, nenechte si tuhle akci příští rok ujít! Oukej, nezastírám, že jsem tam vyrazila s hlavním záměrem zdrhnout od dětí, najíst se teplýho jídla, v ideálním případě si najít temný koutek a trochu si během dne schrupnout a večer zapařit na Ukulele orchestra se svými ex-kolegy a kamarády, které tam vyslaly jejich firmy...
...Jenže výstupem z této akce je teď pro mě především to, že mám plnou hlavu neocenitelných informací a cítím se namotivovaná a připravená zase začít dělat i něco trošku jiného než jen skákat kolem krakeňátek. Přestože jsem si tam chvílemi připadala tak trošku jako Alenka v říši divů (nebo spíš slon v porcelánu) a občas jsem měla pocit, že přednášky jsou ve svahilštině, mělo to pro mě tak veliký přínos, že mi to v hlavě rezonuje ještě dnes. Ten přínos pro mě samotnou je možná vlastně i trochu větší, než pro některé účastníky, kteří během přednášek zírali do mobilů, psali maily a řešili pracovní věci, místo toho, aby poslouchali. Já se celou dobu snažila být jedno velké ucho a oko, které akorát párkrát během dne zkontrolovalo, jestli děti doma žijou... A večer jsem doma totálně odpadla. Pro můj zlenivělý mozek byl tohle totiž tak trochu jako výstup na Kilimandžáro.
Díky organizátorům EVOLVE! (a taky mému muži a babičkám), že mi tam umožnili být!
Žádné komentáře :
Okomentovat