Které povolání je nejvíc sexy?

Říká se o nich, že jsou tak trochu divní. Nepraktičtí, věčně zalezlí u počítače jako krtci v noře, neschopní normální komunikace, prostě chlapi k ničemu. "No jo, dyť je to ajťák..." a takové to souhlasné pokývání, že všichni přece víme, o čem je řeč. Ajťák je prakticky neschopný přežít v reálném světě. Navíc je bez vkusu, tudíž bez ženské, zato má tlustý brejle z toho, jak pořád čumí do monitoru. Taky se s těmihle prehistorickými názory na kluky z IT občas ještě potkáváte? Oni totiž tam venku ještě stále občas kolují a je potřeba je konečně vyvrátit!

Vypůjčeno od strejdy Googla

Už dávno všem tvrdím, že "ajťák" je prostě nejvíc sexy povolání pro chlapa. Víc sexy než herec, doktor nebo dřevorubec (ok, dřevorubec ajťákovi trochu dejchá na záda). Pod slovem ajťák teď řadím všechny možné technicky orientované pozice v IT. Programátory, testery, administrátory, architekty, uxáky... Prostě ty, jejichž denním chleba je bušit kód a rozumí všem těm nesmyslně znějícím výrazů, jako debugnout, java, linux, framework, zbuildovat nebo SQL... Jednoho takového ajťáka mám totiž doma a těch našich společných sedmnáct let mě v mém tvrzení, že ajťáci jsou nejvíc sexy, denodenně utvrzuje.

Dnešní ajťáci jsou totiž už úplně jiná liga než brejlatí podivíni v prestižkách, které si pod slovem ajťák stále ještě někdo představí. Protože znám ajťáků spoustu, můžu s jistou říct, že ajťáci jsou velmi koukatelný druh muže! Ty, které znám, se ve většině případů umí sakra dobře oblíknout a v kanclu je v teplákách určitě nepotkáte. No, je pravda, že tu pořád je i taková ta outdoorová menšina, která chodí i do kanceláře v goretexách, nepromokavé šustce a batohem na zádech. Ale moc už jich není! :) Ani ti nejzatvrzelejší ajťáci nechtějí dobrovolně trávit před komplem 24 hodin denně a tak, světe zírej, mají koníčky! Rádi sportují (což znamená, že to nejsou žádní pupkáči, ale mají těla, na kterých ženské oko rádo spočine:) A pokud to zrovna není nějaký sport, bude mít takový typický ajťák určitě nějakého jiného zajímavého koníčka. Možná hraje na saxofon, leze po stěně, fotí anebo třeba ve volném čase řídí autobus...

Informace se k nim dostávají rychle a prakticky neustále, takže toho opravdu hodně ví, jakože fakt hodně! Jsou to hlavy. Já si téhle schopnosti opravdu cením, jelikož já nevím vůbec nic. Nestíhám koukat na zprávy, číst o politice, ekonomice, globalizaci, islamizaci a podobně. Já totiž ve svém volném čase vařím dětem jídlo a ve zbytku dne jim utírám zadky, kdyby vás to zajímalo. Tušení, co se ve světě děje, mám opravdu dosti omezené. Narozdíl od mého muže ajťáka! Ten ví totiž VŠECHNO. Někdy, když máme s mužem čas si v klidu popovídat bez toho, aby nás přeřvávaly děti, tak mu řeknu "Prosímtě, teď mě rychle updatuj o tom, co se děje v české politice, kdo je vůbec prezident, co se kde ve světě důležitého stalo...". A muž, který všechno ví, všechno čte, všechno vstřebává, nasává a všechno si taky pamatuje (tedy krom toho, co má nakoupit k večeři nebo kde má které dítě vyzvednout), sype informace z rukávu. Škoda, že můj mozek asi po prvních třech větách obvykle vypíná a odmítá tyto informace přijímat.

No nic, vraťme se zpět do minulosti. Jako rozumná studentka filozofické fakulty studující "velmi prestižní" oborovou kombinaci religionistika a uměnovědna studia, tudíž logicky předurčená k zásadním finančním traumatům či v lepším případě zářné kariéře v telemarketingu, jsem nemohla udělat nic jiného, než přilnout ke chlapci z VUT studujícímu IT. Já jsem tedy k němu přilnula pro jistotu už na gymplu, protože mu šla matika a fyzika, nesnášel češtinu a dějepis, čili jsem v něm už tehdy viděla velký potenciál. Všimněte si ve svém okolí, že kombinace humanitně založené slečny, pravděpodobně právě z fildy a chlapce z technického oboru, je více než obvyklá a tyto dva druhy to k sobě tak nějak přirozeně táhne. "Ty mi tady udělej excelovou tabulku s nějakýma makrama a jinýma blbostma a já tě za to vyvedu na hvězdárnu snít o společném cestování po Austrálii" (slibovala ta uvědomělá dívka z fildy). Určitě ale netvrdím, že třeba takoví dva ajťáci spolu jako pár nevydrží! Naopak, znám takové páry a klape jim to skvěle. I když není pochyb, že jsou tak trochu divní, když spolu po večerech hrají strategické hry na počítači a na tom druhém je vzrušuje nejvíc to, jak čistý kód umí psát :) Naopak si však myslím, že dva zamilované exempláře z filozofické fakulty spolu logicky vydržet nemůžou! I kdyby chtěli, nejspíš umřou hlady někde pod mostem.

Ajťák je pro mě jednoduše pravej chlap. Chlap, kterej je chytrej jak opice a umanutej jako slon vyřešit sebevíc zapeklitý problém. Chlap, kterej je trpělivej, umí hledat cestičky tam, kde to vypadá, že žádné nejsou a je zaměřenej na cíl. Někdy tedy tak moc, že nevidí nic okolo.

Co se týče běžného života, ajťáci většinou nejsou moc kreativní ani spontánní, proto nečekejte nápady typu "Dneska večer si na sebe vezmi to čerké krajkové prádlo, protože si zaletíme do Paříže, miláčku..." (pokud tam tedy zrovna neprobíhá nějaký důležitý hackathon). Za to jsou ale velice přizpůsobivý a nechají se k ledasčemu přemluvit, když jim k tomu dáte dobré argumenty (a to my holky z fildy umíme!). Ajťáci jsou svým způsobem duší pořád malí kluci, co si rádi hrají, což jim dává velké předpoklady k tomu být jednou super tátové. Vyzkoušeno, potvrzeno! Ajťák vás také zaopatří, takže ani na rodičáku se třemi tisíci měsíčně neumřete hlady. Ajťák vám na přání vyrobí jakkoli složitou tabulku, naprogramuje webové stránky a naučí vás základy html, abyste si mohla psát svůj blog o mimískách. A večer vám rád stáhne váš oblíbený film. A nezapomeňte jedno velké plus! Ajťákovi nemusíte do práce žehlit košile!

Co si ale budeme povídat, my ženy moc dobře víme, že je fajn, když chlap umí taky makat rukama, nejen ťukat do klávesnice. Proto si myslím, že ideální kombo je "ajťák z dědiny". Ten, kterého tatínek už v pěti letech zasvěcoval do tajů malty a cementu a v deseti letech ho nutil po víkendech stavět barák. Ajťák, který rozezná imbusák od šroubováku a k Vánocům si přeje vedle bezdrátové myši i aku vrtačku. A když se někdy doma podělá myčka, tak si místo volání opraváře najde na youtube tutoriál, jak ji opravit. To je prostě sen každé ženy a toho, jestli potkáte, you hit the jackpot!

Co ale od svého ajťák raději nikdy nečekejte? Emoce! On je tam někde má, ale v souboru tak hluboce ukrytém a zaheslovaném, že se k němu možná nikdy nedostanete. Romantiku a kreativitu. "Miláčku, vymysli mi k narozeninám nějaké překvapení...", to je pro ajťáka asi takový úkol jako chtít po hadovi, aby jel na kole.

A jak se dá s ajťáky vyjít v pracovním prostředí? Prostě jedna báseň, obzvlášť, když máte prsa a nosíte sukně. A trošku jim čas od času polichotíte a pochválíte jejich práci. Ajťákům je třeba dát vědět, že si jich vážíte. Že je neberete jako nějaké podivné přírodní úkazy, které vylézají ze své linuxové nory jen o půlnoci za úplňku. Nezapomeňte, jsou to borci. Mají za sebou roky studia a dřiny. V době, kdy vy jste na vejšce doplňovaly zboží v Makru nebo se nakrucovaly jako hostesky u stánku s čokoládou, tak oni si doma vytvářeli vlastní funkční prográmky, na kterých teď staví svoje start-upy s obratem miliónů ročně. Ajťáka neutáhnete na nudli. A oni na ní nebudou tahat vás, protože to prostě nemají v povaze. Nejsou sice příliš diplomatičtí ("Miláčku, nemám v těch kalhotech velký zadek?" "No, trochu máš...."), občas můžou být lehce sociálně negramotní, ale to všechno přebije jejich upřímnost, férovost a čistá duše. No a taky výše platu, že...

Můj názor je, že všem holkám z fildy by měli přidat jeden velmi zásadní povinný předmět. Sociální interakce s muži v IT. Aneb jak sbalit ajťáka. A ten předmět by měl mít praktickou část vyučovanou přímo na fakultách informatiky, pěkně u zdroje.

Takže, ženy, kdo je máte doma, hýčkejte si své ajťáky! :)