Jaké to je pracovat při mateřské

"Buď opatrný, co si přeješ, mohlo by se to splnit." říká staré čínské přísloví. Pamatujete na můj článek z podzimu, kde jsem psala o tom, že se pomalu cítím být připravená dělat i něco jiného než "jen" mámu? (zde)

Věci se najednou začaly dít poměrně rychle. Slovo dalo slovo a začala jsem jedné místní firmě pomáhat s náborem ajťáků. Jezdit jednou týdně do kanclu mezi lidi, sedět půl dne za počítačem, lovit práce chtivé specialisty a vymýšlet, jak náborový proces zlepšit. Pozice se naplnily, spolupráce skončila a já přeskočila z IT firmy do dalšího vlaku - digitální agentury, kde teď lovím pro změnu markeťáky.

Měla jsem velké štěstí. Hned dvakrát za sebou se mi podařilo najít práci, která mě baví, umím jí dělat a je na pár hodin týdně. Původní představa byla zhruba deset hodin týdně, ale zatím se mi daří odpracovat tak osm. Jeden den v týdnu trávím v kanceláři, kde vedu pohovory s kandidáty, řeším s kolegy co je zrovna potřeba a cítím se zase tak nějak "produktivně". Má to ale háček. Sedět několik hodin téměř bez hnutí před počítačem a plně se soustředit na jednu činnost je něco, co jsem si na mateřské úplně odvykla. Mateřství je "all about multitasking". Vaříte oběd, do toho zachraňujete dítě skákající šipku z kuchyňské linky přímo do vařícího hrnce, chvíli zpíváte Krávy krávy a hned na to máte na telefonu doktorku, se kterou řešíte neštovice. Mezitím na messengru plánujete setkání s ostatníma maminkama na hřišti, snažíte se u toho poslouchat zajímavý podcast, ze kterého chytáte možná tak každou pátou větu, protože se ho neustále snaží překřičet malý kraken svým neúnavným "chci dudu!!!"... Odbíháte střídavě k pračce a sušišce a během toho všeho si na obličej možná stihnete naplácát masku z jílu, protože chcete vypadat na tom hřišti "fresh", že jo... Takže single tasking - sednout k počítači a třeba hodinu v kuse dělat JEDNU JEDINOU věc? Nadlidský úkon. Na druhou stranu ale zjišťuji, že zorganizovat pohovor s jedním dospělým člověkem v jedné místnosti v určitou hodinu je vlastně úplná hračka ve srovnání s ukočírovaním rozjeté dětské párty na zahradě, kde paří zhruba sedmnáct čtyřleťáků. A nakonec je vlastně fajn zjištění to, že zvládnete s přehledem oboje. (Mimochodem, přesně tahle párty u nás proběhla tuto sobotu a kupodivu dokonce poměrně hladce, náš dům je zřejmě nafukovací a moje organizační schopnosti velmi pokročilé).

Vlastně v mém okolí neznám moc maminek, které by na mateřské vůbec nepracovaly a věnovaly se čistě jen dětem a domácnosti. Asi je to tím, že se pohybuji v sociální bublině aktivních žen, které mateřství sice naplňuje a baví, ale zároveň se chtějí realizovat i jinak a hledají nejrůznější cestičky. Jedna kamarádka začala například během mateřské fotit a vypracovala se tak, že na termín focení s ní si musíte pěkně počkat, jak nádherné fotky umí. Pokud jste z Brna a okolí, určitě ji moc doporučuji! (Helena Bortlíčková Photography). Jiná kamarádka se zase pustila do džungle realitního makléřství a pomalu se z ní stává expertka přes nemovitosti, ačkoli ještě před rokem neměla tušení, že by ji tohle mohlo tak bavit (www.alenahomolova.cz). Další kamarádka si udělala vizážistický kurz a nádherně líčí. Další je zase super úspěšná recruiterka, která i s dítětem na klíně a vařečkou v ruce obsadí i tu nejsložitěšjí pozici. Další kamarádka začala cvičit jógu a je ve fázi, kdy ji vedení lekcí s přehledem klidně uživí (www.jogaprodusi.cz). Jinou kamarádku zase s přehledem uživí šití parádních originálních sukní (www.alet.cz). Jedna skvělá kamarádka si při mateřské vystudovala další, asi třetí, vysokou školu a to rovnou psychologii! Další si založila eshop se svatebními doplňky (Magické momenty). Mohla bych pokračovat dál, protože takhle šikovných a aktivních maminek je kolem mě opravdu hodně a já jim všem hrozně fandím.

Při mateřské se toho totiž dá opravdu zvládnout dost, jak postupně zjišťuji. Pracovat, vzdělávat se, zkoušet proniknout do nových oborů. K tomu všemu ale potřebujete dvě zásadní věci. Skvělý time management a především hlídání. Nic z těchto se věcí se dlohodobě nedá dělat stylem "když dítě spí". Někomu totiž třeba dítě přes den nespí vůbec (Matilda od roku a půl odmítala spát) a nechávat práci na večer "až dítě usne" je z dlouhodobého hlediska sebevražda. Vidím to na sobě. V devět večer, když konečně obě dětí spí a já můžu v klidu zasednout za počítač, už mi padají oči a rozhodně nejsem ve stavu ani chuti se pouštět na úkor spánku do čehokoli intelektuálně náročného. To si raději vezmu knížku nebo pustím do uší podcast a jdu třeba něco pouklízet, protože u toho nemusím přemýšlet.

Abyste mohli při mateřské alespoň trošku pracovat nebo se nějak rozvíjet (taky pro zachování svého duševního zdraví), je prostě nutné mít pořešené pravidelné hlídání. Ať už nějakou placenou hlídačkou či chůvou, mini školičkou nebo v tom nejideálnějším případě - ochotnými babičkami.

V mém případě jsou to právě babičky, díky kterým můžu pracovat a jsem jim za to moc vděčná. Jedna mi Mikyho hlídá pravidelně každou středu od osmi ráno do pěti odpoledne. Středy jsou tudíž moje hlavní pracovní dny, kdy nejsem vůbec doma, jezdím do práce a můžu být v klidu, že zatímco Máťa je ve školce, o Mikeše je perfektně postaráno babičkou. Říkám to "terapeutické středy". Druhá babička je zase ochotná sem tam, spíše nepravidelně, pohlídat kratší časové úseky během týdne, podle toho jak je potřeba. Není to úplně ideální stav a upřímně, hodilo by se mi mít ještě alespoň jedno pravidelné dopoledne nebo i den navíc, ale zatím musím vyžít z toho, co mám, protože chůvu si platit nechci. Už jsem o hledání placené hlídačky několikrát přemýšlela, ale neodhodlala jsem se. Miky je poměrně nespolečenské dítě, cizí lidi vůbec psychicky nedává a já se necítím na to, abych ho svěřila někomu mimo rodinu či blízké kamarády, které už dobře zná a má rád. Miky obě babičky miluje, a když je s nimi, tak je tím nejpohodovějším a nejhodnějším dítětem na světě. Jakmile přijdu domů já, mění se na umrčenou a plačtivou hromádku neštěstí. Holt to je asi úděl maminek, někde si ty emoce vybít musí.... Díky babičkám to zatím tedy nějak zvládám, i když to není stoprocentní. Přestože vám tady píšu, že práce v době "až děti usnou" není řešením, stejně k tomu musím sama často sklouznout. Práce recruitera nebo náboráře je totiž hodně o pohotovosti a rychlém jednání, protože jinak vám dobrého kandidáta jednoduše vyfouknou ti rychlejší.

Time management je moje velká bolístka a prokrastinace moje druhé jméno. Jsem notorický odkladač a "na poslední chvíli dělač". I když si při uspávání dětí (musím vedle nich ležet a držet je za ruku dokud neusnou) tisíckrát slíbím, že až přijdu dolů do kuchyně, tak například HNED poklidím kuchyni, zapnu myčku a pak si půjdu třeba přečíst maily nebo mrknout, kdo mi odepsal na LinkedInu, tak je najednou půl desáté a já sedím v zabordelené kuchyni, v ruce čokoládového zajíce (nad kterým jsem přísahala, že ho Matildě nesežeru) a tupě sjíždím fotky na Instáči. Pak je půl jedenáctá, já v polospánku rvu nádobí do myčky, jsem na sebe naštvaná, protože vím, že zase půjdu pozdě spát, což je věc, kterou jsem si ráno slíbila, že neudělám. A tak je to každý den dokola. Moje vůle s postupujícím dnem pomalu odumírá a to, co ráno vypadalo jako nadějný den plný odškrtaného to-do listu, se večer mění zase ve slibování sama sobě, že zítra už na to půjdu jinak... Naštěstí na sobě pracuji a pomaličku se lepším.

Takže tak to je, život je zase o něco hektičtější, ale v dobrém. Díky tomu, že mám možnost od dětí na pár hodin týdně odejít a vím, že se o ně starají jejich babičky, které by za ně dýchaly, jsem v klidu a můžu úplně přepnout do pracovního režimu a neřešit, co se asi děje doma. I když se někdy vracím z práce s migrénou, protože prostě už nejsem zvyklá dlouho strnule sedět a hledět do monitoru, tak vím, že i tohle se časem zlepší. Musím zapracovat na tom od počítače v pravidelných intervalech na chvilku odcházet, protahovat se, chodit se vyvětrat na zahradu, kterou máme u kanceláře, hodně pít.... Zatím je to pro mě všechno poměrně nové a já se znovu učím do pracovního procesu pomalu vklouzávat. Tím, že v týdnu mám teď namíchané dny pracovní, potom dny, které trávím doma s Mikym nebo oběma dětmi a dny, kdy jezdíme pravidelně na návštěvy kamarádek, tak mateřská přestala být tolik stereotypní a já si všechno trošku víc užívám. Musím, taky mám před sebou poslední rok! Strašně rychle to uteklo. Na ten poslední rok mateřské toho mám naplánované opravdu hodně. Chci do něj zahrnout hlavně sebe vzdělávání, protože i na tohle je najednou, když děti trošku odrostly, konečně více času. Rekvalifikační kurz, semináře, workshopy a podobně... Ale o tom zase v příštím článku!