Žijete svůj IKIGAI?

Jak už jsem zmínila v předchozím článku, můj poslední rok mateřské se nese ve znamení vzdělávání (článek ZDE). A moc mě to baví. Člověk by neřekl, kolik skvělých možností a příležitostí kolem něj najednou vyskáče, když se na to začne opravdu soustředit a jde tomu naproti. Před třemi týdny jsem se už podruhé zúčastnila skvělé recruiterské konference Evolve! Summit 2019. Na téhle páradní akci, plné nabušených prezetací a protřelých keynote speakrů, mě kupodivu nejvíce zaujala neskutečně příjemná a skromná žena Karolína Presová a její projekt Replug me. Její přednášce, která se týkala digitáního wellbeingu u dětí, bych někdy ráda věnovala celý článek, protože tohle téma se nás všech přímo dotýká a hodně se mnou rezonuje.

Musím se taky trochu pochválit. Před dvěmi týdny jsem totiž dokončila desetitýdenní rekvalifikační kurz personalistiky akreditovaný MŠMT se zkouškou profesní kvalifikace. To bylo hodně náročné. A to co se týče času stráveného v lavici i množství látky, kterou jsem musela dostat do hlavy. Naštěstí se podařilo, nevyrazili mě a teď můžu jít třeba vesele vyjednávat s odbory kolektivní smlouvu (haha, doufám, že nikdy!) :)

Před nedávnem nám taky v Brně vznikla jedna skvělá komunitní záležitost - skupina #suHR založená na principu vzájemného vzdělávání a sdílení nás, moravských HRistů. A já jsem měla navíc to štěstí, že si mě její zakladatelka Míša vybrala do týmu ambasadorů a můžu teď s fungováním téhle skvělé iniciativy pomáhat. To mimo jiné znamená, že moje pisálkovské výtvory teď kromě tady najdete i na blogu #suHR. Pokud se tedy zajímáte o cokoli z HR či recruitmentu a jste z Brna, Olomouce nebo Ostravy, berte to jako praktický tip a určitě #suHR sledujte na FB a přijďte na nějakou z našich akcí nebo workshopů.

Třeba takový workshop na téma osobní a kariérní rozvoj, který tento týden proběhl v brněnském Impact Hubu, byl naprosto skvělý a využitelný úplně pro každého. Workshop vedla Ida Peťková, osobní a profesní koučka a já jsem měla poprvé možnost slyšet o japonském principu Ikigai. Ikigai znamená něco jako smysl života anebo taky důvod proč ráno vůbec vstát z postele. Abychom byli v životě a práci šťastní, měli bychom se všichni pokusit najít svůj Ikigai. Je to vlastně propojení toho co milujeme, toho, v čem jsme dobří, toho, co potřebuje společnost a toho, co nás uživí. Co ale vlastně potřebujeme nejdříve udělat, abychom došli k našemu cíli, ať už profesnímu nebo osobnímu? Pro začátek určitě pomůže vydefinovat si, jaké jsou naše znalosti, dovednosti, zkušenosti, návyky a vztahy, které máme. Jedině poznáním a uvědoměním si všech těchto aspektů a hlubokou sebereflexí dosáhneme nakonec toho, co pro nás znamená úspěch.

Proč je pro firmy dobré, aby jejich lidé našli svůj Ikigai? Třeba právě proto, že člověk, který ho našel, se dokáže v rámci své práce jednoduše dostat do flow a ponořit se do naprosté koncentrace mysli. Takoví lidé mají určitě největší výkon, ale možná ještě důležitější je, že jsou ve své práci a se smyslem své práce spokojení. S velkou pravděpodobností jsou potom ke svému zaměstnavateli velmi loajální a šíří kolem sebe nadšení a pozitivní atmosféru. Takoví lidé jsou tím největším bohatstvím firmy.

V rámi opravdu praktického workshopu jsme se v sobě pokusili definovat svůj vlastní Ikigai. Zjišťovali jsme, jak by mohl vypadat, ale taky to, co nám na cestě k jeho dosažení brání. Vzhledem k tomu, že jsme se na workshopu sešla parta holek podobného ražení, naše strachy a překážky se dost shodovaly. Obavy, jestli dokážeme vyvážit rodinu a kariéru, jestli na cestě, kterou jsme si naplánovaly dokážeme vytrvat, všudypřítomný strach ze selhání nebo nedůvěra v sama sebe... Tyhle překážky můžeme ale překonat tím, že na sobě budeme pracovat, budeme realističtí a použijeme k tomu ty správné nástroje.

Na cestě v hledání Ikigai jsme měly šanci vyzkoušet si naše koučovací schopnosti za pomocí speciálních technik a správně mířených otázek, které nám Ida dala. Metodou SMART jsme si tedy nejdříve stanovily naše cíle - specific (konkrétní), measurable (meřitelné), achievable (dosažitelné), realistic (realistické) a timely (časově ohraničené). Potom jsme si je pomocí koučovacího modelu GROW ve dvojicích rozebraly. Čeho chceš dosáhout? Kde jsi teď? Jaké máš možnosti se v této oblasti rozvíjet? Co uděláš proto, abys dosáhl svého cíle? Otázky, kterými se člověk může sám sobě dostat opravdu pod kůži, nastavit si smysluplný rozvojový cíl a naplánovat cestu, kterou za ním půjde.

Co nám na této cestě pomáhá? Rozhodně další vzdělávání, ať už ve formě školení a workshopů nebo úplně nejlépe - formou mentoringu. Nejdůležitější je však samotná praxe, kdy naučenou teorii skutečně uplatníme v reálu a klidně se přitom můžeme učit i z vlastních chyb. Anebo můžeme učit druhé! Nic nám v hlavě nové věci nezafixuje tolik, jako když je musíme odprezentovat nebo vysvětlit někomu dalšímu. Může nás to sice někdy stát nemalé vykročení ze své komfortní zóny a možná za sebou necháme spoustu přešlapů, ale to nevadí, protože i takové "fuckupy" nám pomáhají posouvat se dál a blíže k našemu cíli. A hlavně nezapomeňte na networking a navazování vztahů, to je úplně neocenitelná věc, která nám vždycky do života přivede ty správné lidi v tu správnou chvíli.

Co jsem se o sobě během tohoto asi tříhodinového hledání Ikigai naučila já? Nečekaně hodně. Že mě v mém osobním i profesním rozvoji brzdí nízké sebevědomí, pocit nedostatečnosti a možná i jakýsi imposter syndrom (pocit, že si vlastně nezasloužím to, co mi život dává). Záležitosti, které si v sobě bohužel nesu z dětství a dospívání. Zároveň jsem si ale uvědomila, že vlastně spoustu věcí dělám dobře. Jsem člověk extrémně orientovaný na lidi. Jsem takový propojovač, srdcař a networking je moje druhé jméno. Chci lidem pomáhat najít v práci spokojenost a smysl. Průšvih možná trochu vidím v tom, že jsem hodně "nebyznysový" člověk a v pracovním prostředí mi jde více vždy o zaměstnance. Mám problém ztotožnit se se samotným předmětem podnikání firmy, pokud v něm nevidím nějaký opravdový smysl a přínos pro lidi. Asi bych tedy nebyla žhavý kandidát na nějakou globální HR pozici ve velkém korporátu, kde se HR už těsně prolíná s byznysem a musí spolu jít ruku v ruce.

Možná právě koučink je ten směr, kterým bych se měla vydat...? Zatím si tuhle myšlenku nechávám v hlavě otevřenou a časem se k ní třeba vrátím. Co jsem si ale ujasnila je, že, abych našla svůj Ikigai, musím pracovat pro firmu, jejíž produkt nebo podnikatelský záměr mi bude dávat smysl, bude pomáhat lidem a nebude jen generátor prachů pro vlastníky firmy. K tomu navíc potřebuji leadera nebo manažera, který mi bude zároveň mentorem a dokáže rozpoznat můj potenciál, dá mi velkou volnost, ale zároveň mě v mé cestě bude provázet. Je to vlastně hodně podobné jako ve výchově dětí :) Možná jsou moje představy idealistické a naivní, možná si stále frčím svém růžovém mateřském obláčku a můj Ikigai si kdesi v dáli cválá na duhovém jednorožci, ale stejně pořád věřím v to, že všechno v mém životě má svůj smysl, čas a svoje místo.

Mimochodem, pokud by vás tento workshop zaujal, Ida ho budeme v novém roce v Brně opakovat a přihlásit se můžete ZDE.

A co vy, našli jste už svůj Ikigai? Nebo jste teprve na začátku cesty? Zajímají vás témata vzdělávání a seberozvoje na mateřské? A nebojte, historky ze života s krakeňaty taky budou :)

Krásný advent všem!